5 C 287/2024-34 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení 28 982,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem tak, jak je vyčíslen ve výrok I. tohoto rozsudku. Dále po žalované žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 034,09 Kč. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, poskytl žalované v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč. Za úvěr se žalovaná zavázala úvěr vrátit včetně poplatku 25 776 Kč za poskytnutí úvěru ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce provedl posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná dosud zaplatila pouze 4 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná v souvislosti se žádostí o úvěr uvedla příjem – rodičovský příspěvek 10 630 Kč, další sociální dávky ve výši 29 495 Kč, 3 vyživované osoby a měsíční výdaje celkem , hodnota, Kč. Příjmy žalované nebyly ničím doloženy.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovanou považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně poplatku 25 776 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Žalobce sice předložil listinu – „Žádost o úvěr“, ve které žalovaný uvedl výši jejích příjmů a výdajů a počet vyživovaných osoba, avšak tyto skutečnosti, především příjmy žalované ničím nedoložil tak, aby soud mohl jejich správnost přezkoumat. Navíc, podle názoru soudu, v případě, že by žalovaná měla po odečtení uváděných příjmu z výdajů, které uvedla, čistý příjem pouze ve výši 14 235 Kč, nebyla při počtu tří vyživovaných osob bez ohrožení základních životních potřeb, schopna úvěr řádně splácet (splátky 3 984 Kč měsíčně po dobu 14 měsíců). Schopnost žalované úvěr splácet tedy nebyla posouzena v souladu se zákonem. Žalobce neprokázal skutečné schopnosti žalované úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, jeho právní předchůdce zjišťoval schopnosti žalované úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.12. Pokud právní předchůdce žalobce přesto, že pečlivě neposoudil schopnost žalované úvěr a jeho příslušenství v souladu se smlouvou zaplatit, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu. Porušení zákona ze strany poskytovatele úvěru zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. Nárok žalobce soud tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 Občanského zákoníku. Podle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč, žalovaná žalobci zaplatila 4 000 Kč. Bezdůvodné obohacení, které dosud žalovaná žalobci nevrátila, tedy představuje částku 26 000 Kč.13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud žalobci přiznal pouze částku 26 000 Kč a ve zbytku žalovaného nároku žalobu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, úroků z prodlení ani na zaplacení smluvní pokuty.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Ve větší části uspěla žalovaná, neboť předmětem sporu byla nejen jistina 28 982,55 Kč, ale také smluvené úroky a úroky z prodlení, které ve svém součtu přesahují částku, přiznanou žalobci ve výroku I. rozsudku. Z tohoto důvodu soud nemohl žalobci náhradu nákladů řízení ani částečně přiznat. Žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.