5 C 388/2023-45 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení 45 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl dne [datum] žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Předmětem žalobního nároku je dosud nesplacený úvěr 25 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 17 500 Kč a smluvní pokuta 2 500 Kč. Žalobce po žalované požaduje dále zaplacení úroku z prodlení. 2. Žalovaná se žalobou ani částečně nesouhlasila. Namítla absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru. Smlouva je podle přesvědčení žalované neplatná především proto, že sleduje nepoctivý zájem žalobce, neboť úrok stanovený ve smlouvě je 36,35x vyšší, než úrok úvěru v té době pro úvěry obvyklý. 3. Ještě před zahájením jednání vzal žalobce do částky 45 000 Kč žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná žalobci zaplatila částku 25 000 Kč. Další část žalovaného nároku žalobce nepožaduje, neboť tato část nároku není dostatečně doložena. Žalobce trval na zaplacení úroků z prodlení. 4. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil. Předmětem rozhodnutí soudu zůstal pouze žalobcem požadovaný úrok z prodlení. 5. Žalobce soudu jako důkazy předložil smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které měla být žalované žalobcem poukázána částka 25 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě je dohodnut úrok ve výši 1% denně z částky úvěru, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru. 6. Dále žalobce jako důkaz předložil Potvrzení o provedení platbě, ve kterém se uvádí, že částka 30 000 Kč byla poukázána dne [datum] na účet č. [bankovní účet]. Jde tedy o účet jiný, než je účet uvedený ve smlouvě, stejná není ani částka, která měla být na základě úvěrové smlouvy žalované poskytnuta. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení úroků z prodlení není důvodný. 11. Žalobce neprokázal uzavření platné smlouvy o úvěru podle shora citovaného ustanovení. Nepředložil dostatečný důkaz o tom, že žalované poskytl na účet uvedený ve smlouvě částku 25 000 Kč. Pokud žalobce žalované cokoliv poskytl, dostalo se žalované na úkor žalobce bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaná již žalobci vydala, z tohoto důvodu žalobce netrvá na zaplacení částky 25 000 Kč a netrvá ani na zaplacení další částky 20 000 Kč, když sám uvádí, že není schopen oprávněnost tohoto nároku prokázat. 12. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru nemá nárok na zaplacení úroků z prodlení, neboť splatnost jistiny úvěru na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu nenastala. Nemohl tedy vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ohledně úroku z prodlení soud proto žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 2 o.s.ř.. Protože žaloba nebyla podána důvodně ani co do poloviny žalovaného nároku, nemá žalobce na náhradu nákladů řízení ani částečně právo. Žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení zcela vzdala.