6 C 113/2024-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne , datum, (dále jen „Smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným, když žalovaný byl povinen uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, a smluvené úroky. Poskytnutí sjednané částky úvěru bylo potvrzeno podpisem smlouvy.2. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, , která předmětnou pohledávku nabyla dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnostmi , právnická osoba, a , právnická osoba, . Oznámení o jednotlivých postoupeních byla žalovanému zaslána.3. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalobce se tak v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vůči žalovanému úhrady jistiny dluhu ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, , a to od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, , a to od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení.4. Dle žalobce posoudila společnost , právnická osoba, . před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované. Z uvedených informací zjistila, že výše měsíčního čistého příjmu žalované, při zohlednění jejího životního minima (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. , právnická osoba, . také prověřila žalovanou lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí a na základě uvedených postupů dospěla k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.5. Žalobce žádal vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz byl po jeho vydání zrušen, neboť se jej nepodařilo žalované doručit.6. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzval soud žalobce, aby učinil tvrzení a doložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované, tedy aby uvedl, jaké konkrétní údaje o výši příjmů a výdajů a životních nákladů byly zjištěny, jak byly porovnány a jaká zjištění učinil poskytovatel úvěru z veřejně dostupných registrů. Současně soud žalobce vyzval, aby doplnil údaj, jakou částku žalovaný celkem uhradil. Žalobce přípisem ze dne , datum, odpověděl, že bere svůj návrh částečně zpět, a to ve smluvním úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, . Žalobce tak nadále požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, , tedy od osmého dne ode dne odeslání předžalobní výzvy do zaplacení, náhrady nákladů řízení. Žalobce současně sdělil, že na předmětnou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.7. Před zahájením jednání ve věci samé vzal tedy žalobce žalobu částečně zpět a to ohledně smluveného úroku a částečně ohledně zákonného úroku z prodlení. Soud řízení částečně zastavil postupem podle § 96 o.s.ř.8. Soud rozhodoval na základě listinných důkazů. Tento postup žalobce navrhoval a žalovaný s ním souhlasil konkludentně.9. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr včetně dalších poplatků vrátit ve 17 měsíčních splátkách po , částka, .10. Ze smlouvy o postoupení ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila předmětnou pohledávku společnosti , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení ze dne , datum, soud dále zjistil, že společnost , právnická osoba, následně postoupila předmětnou pohledávku žalobci.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.16. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. , spisová značka, . Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).17. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.18. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).19. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z