8 C 213/2024-47 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 30.069,97 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené jistiny, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty vyplývající ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , který účastníci uzavřeli dne , datum, a na jehož základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavil.3. Ze smlouvy o půjčce – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 29.000 Kč při úrokové sazbě 29,69 % ročně při minimální měsíční splátce 2,19 % z úvěrového rámce. Smlouva byla uzavřena v prodejně Planeo a poskytnuté peněžní prostředky byly použity na nákup tzv. „černé techniky“ za kupní cenu 28.278 Kč. Smlouva obsahuje údaje zjištěné poskytovatelem úvěru, dle kterých byl žalovaný svobodný, byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 22.000 Kč, bydlel u rodičů, měl střední vzdělání.4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy č. , hodnota, má soud za prokázané, že dne , datum, žalovaný čerpal úvěr ve výši 28.278 Kč, dne , datum, čerpal úvěr ve výši 3.057 Kč a dne , datum, čerpal úvěr ve výši 4.397 Kč, celkem tedy načerpal úvěr ve výši 35.732 Kč. Dne , datum, uhradil 1. splátku 965 Kč, dne , datum, uhradil 2. splátku 965 Kč, dne , datum, uhradil 3. splátku 965 Kč, dne , datum, uhradil 4. splátku 965 Kč, dne , datum, uhradil 5. splátku 965 Kč, dne , datum, uhradil 6. splátku 1.200 Kč, dne , datum, uhradil 7. splátku 1.200 Kč, dne , datum, uhradil 8. splátku 1.200 Kč, dne , datum, uhradil 9. splátku 1.200 Kč, dne , datum, uhradil 10. splátku 1.200 Kč, dne , datum, uhradil 11. splátku 1.785 Kč, dále již na svůj dluh ničeho neuhradil a celkem na splátky uhradil 12.610 Kč.5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta z , datum, soud zjistil, že žalobce posuzoval úvěruschopnost spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, metodikou MSL, registry SOLUS, NRKI a lustrací CEE a ISIR, jehož výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky. Z šetření vyšlo najevo, že žalovaný byl svobodný, byl zaměstnán s příjmem 22.000 Kč, měl měsíční výdaje ve výši 3.000 Kč, bydlel u rodičů, neměl žádné dítě.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce dne , datum, poskytl žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na nákup zboží v prodejně , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši 28.278 Kč, dne , datum, poskytl další peněžní prostředky na nákup zboží 3.057 Kč a dne , datum, poskytl další peněžní prostředky ve výši 4.397 Kč, celkem tedy částku ve výši 35.732 Kč. Žalovaný na splátky poskytnutých peněžních prostředků v době od 18. 1. 2023 do 20. 11. 2023 uhradil prostřednictvím splátky celkem , hodnota, Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel dle podmínek stanovených ve smlouvě o úvěru, žalobce poskytnutý úvěr dne , datum, zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 30.069,97 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 26.822,63 Kč, poplatky za pojištění ve výši 347,34 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokutu ve výši , právnická osoba, Kč. Žalobce opakovaně vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky, žalovaný však na svůj dluh již ničeho neuhradil.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.15. V daném případě soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť žalobce neprovedl řádné šetření dle § 86 odst. 1 s. ú., neboť vycházel především z údajů, které mu poskytl žalovaný, zabýval se v zásadě pouze příjmy žalovaného, aniž si řádně ověřil rozsah jeho závazků. Ostatně žalobce k prokázání těchto tvrzení nepředložil jediný důkaz, odkazoval pouze obecně na to, že provedl lustrace ve všech dostupných databázích, aniž soudu tuto skutečnost prokázal. Rovněž ze samotného procesu uzavření smlouvy vyplývá, že smlouva byla uzavřena v prodejně , Anonymizováno, za účelem financování nákupu „černé techniky“.16. Pokud tedy žalobce za těchto okolností poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.17. Dle smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35.732 Kč, na které žalovaný dle právně významných tvrzení vrátil žalobci 12.610 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 23.122 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok I. rozsudku).18. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok, poplatky za pojištění, náklady na vymáhání a smluvní pokuty, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelik