8 C 253/2024-24 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit nemovité věci označené ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdil, že žalovaný uvedené nemovité věci užívá bez právního důvodu, neboť vztah založený smlouvou o výpůjčce , Anonymizováno, ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, zanikl na základě výzvy k vrácení předmětu výpůjčky ze dne , datum, , která byla žalovanému doručena dne , datum, . Protože od zániku výpůjčního vztahu žalovaný nemovité věci nevyklidil, nezbylo žalobci, než se domáhat jejich vyklizení soudní cestou.2. Usnesením ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě s tím, že ve vyjádření je povinen uvést, zda uplatněný nárok uznává, popř. zda ho uznává jen zčásti nebo co do základu a v důsledku toho, že soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Dále byl poučen, že je povinen v případě, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, popř. připojit listiny, na něž se ve vyjádření odvolává. Dále byl žalovaný poučen o tom, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a soud proto rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako „o.s.ř.“).3. Žalovaný, kterému bylo usnesení soudu doručeno do datové schránky dne , datum, , se k věci samé ve stanovené lhůtě písemně nevyjádřil.4. Jelikož se žalovaný ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , ve věci samé k žalobě písemně nevyjádřil, rozhodl soud o žalobě bez jednání rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 a 4 o.s.ř., přičemž skutková zjištění věci vyplývající z odůvodnění žaloby byla po právní stránce posouzena podle ustanovení § 2198 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), ve spojení s ustanovením § 1040 odst. 1 o.z., dle kterého kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.5. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu dle ust. § 142 o.s.ř. přísluší právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (za písemné podání soudu, výzvu k plnění), tj. 600 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.6. Lhůtu ke splnění povinnosti žalovaného nemovité věci vyklidit soud stanovil 15 denní od právní moci rozsudku. Soud tak respektoval lhůtu stanovenou v ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a navrženou žalobcem.7. Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit náklady řízení byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.