14 C 140/2025-46 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřených smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., a žalovaným, když žalovaný byl povinen uhradit zapůjčenou částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný však porušil povinnost řádného splácení úvěru a žalobce úvěr zesplatnil poté, co do 30 dní od jeho poskytnutí nebyla žalovaným částka řádně splacena. Žalobci tak vznikla pohledávka, která ke dni postoupení tvořila včetně příslušenství částku 27 826 Kč. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny nesplaceného úvěru ve výši 14 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení (dále jen „Nárok 1“). Dále žalobce požaduje řádný úrok ve výši 420 Kč podle čl. II. odst. 1 smlouvy o spotřebitelském úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení (dále jen „Nárok 2“). Dále žalobce požaduje poplatek ve výši 5 040 Kč podle čl. II. odst. 1 smlouvy se zákonným úrokem z prodlení (dále jen „Nárok 3“). Dále žalobce požaduje 800 Kč za upomínky zaslané žalovanému formou SMS a e-mailu, jak je ujednáno ve smlouvě (dále jen „Nárok 4“), smluvní pokutu ve výši 700 Kč a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Nakonec žalobce požaduje také smluvní pokutu ve výši 5 866 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyjádřil, že s tímto souhlasí a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Soud učinil následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru s nároky shodně popsanými jako v bodu 1 tohoto rozsudku.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce – společnost , právnická osoba, . jako postupitel, a společnost , Jméno žalobce, . jako postupník, uzavřeli smlouvu o postoupení souboru pohledávek, mezi nimi byly mimo jiné i pohledávky za žalovaným.7. Oznámením o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru na žalobce.8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce v právním zastoupení vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky úvěru plynoucí žalovanému z úvěrové smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy.9. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:11. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru nároky shodně popsanými jako v bodu 1 tohoto rozsudku. Žalovaný byl povinen uhradit zapůjčenou částku. Žalovaný však porušil povinnost řádného splácení úvěru a žalobce úvěr zesplatnil. Žalobci tak vznikla pohledávka, která ke dni postoupení tvořila včetně příslušenství částku 27 826 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek právní předchůdce žalobce postoupil své pohledávky za žalovaným na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno společně s předžalobními výzvami k plnění. Žalovaný však své závazky neuhradil.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 122 odst. 1 zákona o s. ú. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu.15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Žaloba je důvodná. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu, a to v souladu s obchodními podmínkami. Na základě smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky a sjednané poplatky a úroky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele, prokázal svá tvrzení důkazy shora uvedenými. Žalobní tvrzení je v logickém souladu s předloženými listinnými důkazy, tvoří logický celek. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytnutí úvěrů, s těmito podmínkami souhlasil včetně ujednaných poplatků. Strany sjednaly možnost zesplatnění obou úvěrů z důvodů prodlení s úhradou splátky úvěru. Požadované úroky odpovídají sazbám jiných poskytovatelů zápůjček nebo úvěrů. Žalovaný zůstal zcela nečinný. Smlouvy jsou v souladu § 2395 a násl. o. z. a § 122 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalovaný své povinnosti neplnil řádně, rozhodl předchůdce žalobce o zesplatnění úvěrů a důvodně se žalobce domáhá zaplacení výše uvedených částek. Žalobce respektuje zákonné omezení smluvního úroku, které je dáno v ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný je tedy povinen uhradit dlužné částky jistiny, kapitalizované zákonné úrok z prodlení ve výši sazby platné v okamžiku prodlení, jakož i sjednané smluvní pokuty a poplatky. Kapitalizovaný smluvní úrok je vypočten za dobu uvedenou ve výroku rozsudku. Soud tedy žalobě vyhověl.18. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 687 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1114 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 687 Kč. Soud se při svém rozhodování ř