3 C 323/2025-29 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 18 034 Kč z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, . Dále požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, výpisu z účtu má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce – společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, , uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytl finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. a to v platbách 1000 Kč dne , datum, , 500 Kč dne , datum, , 500 Kč dne , datum, , 500 Kč dne , datum, , 500 Kč dne , datum, , 5000 Kč dne , datum, , 3500 Kč dne , datum, , 2000 Kč dne , datum, , 1500 Kč dne , datum, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Právo na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. III. odst. 2. Smlouvy. Z těchto listin nemá soud za prokázané, že by právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného a na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce svým přípisem ze dne , datum, sdělil, že dle obchodních podmínek právního předchůdce žalobce, na které odkazuje úvěrová smlouva, prohlásil žalovaný dle č. , hodnota, ., že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále prohlásil, že si není vědom toho, že by byl evidován v jakékoliv databázi dlužníků. Žalobce dále uvedl, že byl žalovaný lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, na základě čehož nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalobce však žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení neoznačil.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamů postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku z výše uvedené Smlouvy, jakož i to, že bylo žalovanému toto postoupení řádně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.6. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru.7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného byly v rozhodném období připsány příchozí platby v celkové výši 15 000 Kč.8. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Dle obsahu smlouvy (ve znění dodatků) byl žalovaný povinen tyto prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to alespoň v minimální ujednané výši. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaný finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátil v plné výši ani po zaslaných písemných výzvách. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobce dne , datum, postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy na žalobce. Žalovaný poté na dlužnou pohledávku ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě žalobce.9. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce o tomto tvrzení, které je pouze velmi obecné, nedoložil žádné relevantní důkazy, a to ani přes výzvu soudu. Právní předchůdce žalobce provedl dle tvrzení žalobce šetření možností žalovaného úvěr splácet pouze tak, že provedl lustraci osoby žalovaného z veřejně dostupných databází. Ani toto tvrzení však ničím nedokládá. Soud nezjistil, z jakých konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak vůbec činil. Důkazy, které by dokládaly tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splatit, žalobce nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.10. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.11. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.12. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k nepla