5 C 346/2025-95 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 29 570,72 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 28 264,44 Kč od , datum, do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalovaný požádal žalobce prostřednictvím webových stránek žalobce o poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr do výše 37 000 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 98 175 Kč. Žalobce provedl posouzení schopnosti žalované úvěr splácet podle metodiky ČNB a zcela se zákonnými požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný z titulu smlouvy o úvěru dosud zaplatil pouze částku 70 175,66 Kč. Žalovaný dosud žalobci dluží jistinu úvěru 27 999,16 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní úrok a další služby v celkové výši celkem , hodnota, Kč. Žalobce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet ze sdělení žalovaného a dále učinil dotazy na jednotlivé registry pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl žalobce žalovanému možnost čerpat úvěr do výše 37 200 Kč. Úvěr bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku vrátit ve splátkách dohodnutých smlouvou.4. Z výpisu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovaný čerpal z poskytnutého úvěru celkem částku 98 175 Kč.5. Žalobce soudu předložil listinu nazvanou Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, ., ve které se uvádí výše ověřeného čistého měsíčního ověřeného příjmu žalovaného 46 127 Kč a výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 20 000 Kč, výdaje žalovaného uvedeny nejsou. Příjmy ani výdaje žalovaného nejsou blíže specifikovány a nejsou ničím doloženy.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.12. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Věrohodným způsobem žalobce zejména dostatečně nedoložil, jaké měl žalovaný příjmy a jejich zdroje za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí. Výši příjmu a majetkové poměry žalovaného žalobce ničím věrohodným nedoložil. Neprokázal tedy, že zjišťoval skutečné schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou.13. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované.14. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku celkem , hodnota, Kč. Žalovaný neprokázal, že dosud žalobci vrátil 27 999,02 Kč.15. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.16. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru ani na zaplacení smluvních úroků. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce neuspěl ani z poloviny žalovaného nároku. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.