5 C 357/2025-33 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 17 250 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 4 000 Kč. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalovanému „zápůjčku“ ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit včetně poplatku ve výši 3 250 Kč za její poskytnutí ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce provedl posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet podle údajů uvedených žalovaným, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný dosud žalobci nic z poskytnuté zápůjčky nevrátil. Dluží žalobci jistinu a poplatek vše v celkové výši 13 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokutu 4 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného tím, že si vyžádal od žalovaného informace o rodinných, pracovních a příjmových a výdajových poměrech žalovaného v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 Zákona o spotřebitelském úvěru.2. Zástupce žalobce se k soudnímu jednání nedostavil.3. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, a z výpisu z účtu považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl žalobce žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do , datum, .4. Podle § 2390, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Podle obsahu uzavřené smlouvy a postavení účastníků soud tedy uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru, na kterou je nutné uplatnit požadavky Zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pro své rozhodnutí o žalovaném nároku pak soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 Zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet uvedené pouze žalovaným. Žalobce neuvedl tvrzení o příjmech žalovaného, o jeho rodinných a jiných relevantních poměrech tak, aby soud mohl posoudit, zda úvěruschopnost žalovaného žalobce posoudil správně. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz o poměrech žalovaného, na základě kterých posuzoval jeho úvěruschopnost. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí. Neprokázal skutečné schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.12. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.13. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaný dosud žalobci nic nevrátil. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci nevrátil částku 10 000 Kč, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou žalobce žalovanému bez právního důvodu poskytl a žalovaný ji dosud nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci částku 10 000 Kč.14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Úspěch žalobce, včetně požadovaných úroků z prodlení, přestavuje pouze jednu polovinu žalovaného nároku. Proto žalobci náhrada nákladů řízení nemůže být ani částečně přiznána. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.