8 C 259/2025-66 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 20.002,04 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výše 20.000 Kč s tím, že tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem prostřednictvím 96 měsíčních splátek po 365 Kč. Tvrdil, že žalovaný neplnil řádně podmínky sjednaného úvěru, proto žalobce využil svého práva a úvěr ke dni , datum, prohlásil za splatný s tím, že ke dni , datum, dlužil žalobkyni celkovou částku 23.651,56 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 18.202,04 Kč, z kapitalizovaného běžného úroku ve výši 2.325,96 Kč, z poplatků ve výši 1.800 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.323,56 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil povinnost uhradit splatné závazky, když přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil, nezbylo žalobci, než se svého nároku domoci soudní cestou.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 50m o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že na základě žádosti žalovaného byl žalovanému poskytnut úvěr č. , Anonymizováno, ve výši 20.000 Kč s úrokovou sazbou 15,54 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky poskytnutého úvěru, když úvěr řádně nesplácel. Žalobce poté prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Žalovaný dosud žalobci dluží na jistině poskytnutého úvěru 18.202,04 Kč a na dlužném poplatku 1.800 Kč za celkem , hodnota, zaslané upomínky.4. Po právní stránce byla věc posouzena podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), a nárok na úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o. z., když výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.5. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr, jehož podmínky žalovaný řádně neplnil, když poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátil. Žalovaný tím nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru, soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit 18.202,04 Kč představující dlužnou jistinu a 1.800 Kč představující dlužný poplatek. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně i prokázal, že žalobní pohledávku alespoň částečně uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, právně významné skutečnosti netvrdil a nikterak neprokázal. Žalobci se naopak podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.616 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 801 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.200 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 315 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2.616 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč.7. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.