8 C 280/2025-42 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 66.000 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena dohoda o poskytnutí bezúročné zápůjčky a dohoda o srážkách ze mzdy, dle které žalobce (jakožto zaměstnavatel žalovaného) žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 50.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve formě srážek ze mzdy ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně počínaje měsícem červenec 2023. Součástí Dohody byla i podmínka, že v případě skončení pracovního poměru žalovaného u žalobce bude zbývající neuhrazená výše dluhu splatná v celé výši ke dni skončení pracovní poměru. Tvrdil, že v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru žalovaného s žalobcem dne , datum, , byl sjednán dodatek k Dohodě jehož obsahem byl závazek žalovaného uhradit zbývající část dluhu ve výši 42.000 Kč, a to tak, že zbývající část dluhu ve výši 42.000 Kč bude žalovaným uhrazena pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3.500 Kč splatnými vždy do 15. dne měsíce bezhotovostně na bankovní účet žalobce. Na základě výše uvedeného dodatku však žalovaný hradil měsíční splátky pouze do měsíce května 2024, následně žalovaný přestal hradit měsíční splátky ve výši 3.500 Kč, kdy tyto neuhradil za měsíce červen až listopad 2024 a celková výše jistiny dlužné částky, kterou žalovaný žalobci dluží z titulu poskytnuté bezúročné zápůjčky, činí 21.000 Kč. Žalobce dále tvrdil, že na základě kontroly svěřených hodnot (peněžní hotovosti), která byla žalobcem svěřena žalovanému (jakožto dřívějšímu zaměstnanci žalobce) a dalším zaměstnancům žalobce, byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách (peněžní hotovosti) ve výši 276.921 Kč, na základě tohoto zjištění žalovaný, jakožto osoba hmotně odpovědná za svěřené hodnoty, s žalobcem uzavřel dne , datum, dohodu o uznání závazku k náhradě škody, kterou se žalovaný zavázal uhradit škodu v rozsahu 138.000 Kč postupně formou splátkového kalendáře, a to tak, že první splátka bude provedena srážkou ze mzdy za měsíc říjen 2023 a následně bude uhrazeno 53 měsíčních splátek ve výši 2.500 Kč vždy splatné do 15. dne měsíce bezhotovostně na bankovní účet žalobce a poslední splátka bude uhrazena ve výši 3.000 Kč bezhotovostně na bankovní účet žalobce. Tvrdil, že z celkové výše škody byla žalobci uhrazena pouze částka ve výši 2.500 Kč, která byla uhrazena srážkou z mzdy žalovaného za měsíc říjen 2023 a ke dni , datum, žalovaný neuhradil následující měsíční splátky, a to splátky ve výši 2.500 Kč splatné za dobu od 15. 11. 2023 do 15. 4. 2025 v souhrnné výši 45.000 Kč. Jelikož žalovaný přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil, nezbylo žalobci, než se svého nároku domáhat soudní cestou.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.Mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem byla dne , datum, uzavřena Dohoda o poskytnutí bezúročné zápůjčky a dohoda o srážkách ze mzdy, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve formě srážek ze mzdy ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně počínaje měsícem červenec 2023 (prokazují body 1) a 2) Dohody o poskytnutí bezúročné zápůjčky a dohoda o srážkách ze mzdy na č.l. 20). Součástí Dohody bylo ujednání, dle kterého v případě, že dojde ke skončení pracovního poměru žalovaného u žalobce, bude zbývající neuhrazená výše dluhu splatná v celé výši ke dni skončení pracovní poměru (prokazuje bod 3) Dohody o poskytnutí bezúročné zápůjčky a dohoda o srážkách ze mzdy na č.l. 20). Účastníci dne , datum, uzavřeli Dohodu o rozvázání pracovního poměru žalovaného u žalobce ke dni , datum, (prokazuje Dohoda o rozvázání pracovního poměru na č.l. 21). Součástí tzv. Výstupního listu ze dne , datum, byl sjednán dodatek k Dohodě o poskytnutí bezúročné zápůjčky, dle které se žalovaný zavázal uhradit zbývající část dluhu ve výši 42.000 Kč prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3.500 Kč splatných vždy do 15. dne měsíce bezhotovostně na bankovní účet žalobce, přičemž součástí dohody bylo výslovné prohlášení žalovaného, že pohledávku ve výši 42.000 Kč uznává co do důvodu a výše (prokazuje Výstupní list na č.l. 22-23). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když žalobci uhradil měsíční splátky pouze do měsíce května 2024 a následně měsíční splátky přestal žalobci hradit s tím, že celková výše takto neuhrazených splátek za měsíce červen až listopad 2024 činí 21.000 Kč. Dne , datum, účastníci uzavřeli dohodu o uznání závazku k náhradě škody, dle které se žalovaný zavázal uhradit škodu z titulu schodku na svěřených hodnotách (peněžní hotovosti) ve výši 138.000 Kč prostřednictvím splátkového kalendáře tak, že první splátka bude provedena srážkou ze mzdy za měsíc říjen 2023, následných 53 měsíčních splátek bude ve výši 2.500 Kč a poslední splátka bude uhrazena ve výši 3.000 Kč, to vše bezhotovostně na bankovní účet žalobce, přičemž účastníci si v bodu 5 dohody sjednali úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné splátky denně (prokazuje Dohoda o uznání závazku k náhradě škody na č.l. 24). Žalovaný žalobci uhradil pouze první splátku ve výši 2.500 Kč sráženou z mzdy žalovaného za měsíc říjen 2023, avšak na následné splátky ve výši 2.500 Kč splatné za dobu od 15. 11. 2023 do 15. 4. 2025 ve výši 45.000 Kč žalovaný přes výzvu ničeho neuhradil (prokazuje výzva k plnění a podací lístek z , datum, na č.l. 25-27).4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.5. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalovaný svými prohlášeními o uznání dluhu dle § 2053 o. z. uznal vůči žalobci svůj dluh co do důvodu a výše (jednak z titulu zaměstnanecké půjčky ve výši 42.000 Kč a jednak z titulu náhrady škody ve výši 138.000 Kč), a tento dluh se zavázal uhradit. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci dlužnou částku 66.000 Kč z titulu uznání dluhu, která představuje zbývající dlužnou jistinu z nesplacené zápůjčky ve výši 21.000 Kč a dále dlužné splátky za období od 15. 11. 2023 do 15. 4. 2025 ve výši 45.000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a dále soud přiznal žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení, a to ode dne splatnosti jednotlivých dlužných splátek, neboť od následujícího dne je žalovaný podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, a rovněž ve výši smluvního úroku z prodlení, neboť ten nebyl účastníky sjednán v rozporu s dobrými mravy, neboť činí cca 18 % ročně.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27.407,34 Kč. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek v částce 2.640 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 14.960 Kč stanovenou dle § 6 odst. 1, § 7 bod 2, § 12 odst. 4 vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. (dále též jen jako „vyhláška“), kdy tarifní hodnotu představuje částka 66.000 Kč a odměna za jeden úkon právní služby činí 3.740 Kč. Soud přiznal žalobci nárok na odměnu advokáta za celkem , hodnota, úkony právní služby, tj. 1 x převzetí a příprava zastoupení (dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky); 2 x písemné podání ve věci samé (dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky), 1 x účast na jednání soudu (dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky). Dále soud přiznal žalobci nárok na 4 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. ve výši 1