14 C 34/2026-56 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 32 587,41 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetového portálu žalobce smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 15 600 Kč s možností postupného čerpání, zatímco žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úroky a poplatky ve sjednaných denních splátkách. Žalobce uvádí, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, zejména na základě údajů poskytnutých žalovaným, ověření v registrech dlužníků a dalších databázích, jakož i prostřednictvím údajů z jeho bankovního účtu, a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalovaného a následně mu byla zaslána včetně předsmluvních informací. Žalobce uvedl, že žalovanému byla dne , datum, skutečně vyplacena částka 15 100 Kč na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný si zároveň sjednal doplňkovou službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 165 Kč a zavázal se hradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny. Žalovaný však přestal řádně hradit sjednané splátky, dostal se do prodlení a žalobce proto smlouvu dne , datum, vypověděl, čímž se stal splatným celý dluh ke dni , datum, . Podle žalobce činí celkový nesplacený dluh žalovaného 32 379,37 Kč, sestávající z jistiny, smluvního úroku a sjednaných poplatků. Žalobce současně uvedl, že v důsledku prodlení žalovaného mu vznikl nárok i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou uplatňuje za dobu prvních 90 dnů prodlení, tj. od , datum, do , datum, , v celkové výši 208,04 Kč.2. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce tento postup navrhoval, byla si tedy vědom toho, jaké listinné důkazy soudu předložila a na jejichž základě má soud rozhodnout. Sám žalobce uvedl, že pokud předložené listiny nejsou dostačující pro přiznání nároku ze smlouvy o úvěru, domáhá se vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.3. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:4. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 15 100 Kč na jeho bankovní účet. Sjednaná výše úroku činí 0,933 % denně, tedy 340,55 % ročně, RPSN činí 1 437,43 %. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Další podmínky byly sjednány v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru.5. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného spotřebitele před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.6. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je 340,55 % p. a., což je zcela nepochybně lichevní/nemravná výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Obvyklá výše smluvního úroku u spotřebitelských úvěru podle statistiky ARAD vydávané ČNB se v roce 2024 pohybovala pouze okolo 9 % p.a. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.14. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).15. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.16. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.17. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).18. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropské unie požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti