15 C 105/2026-121 – Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhal na žalovaném zaplacení částky 14 382,01 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dne , datum, (dále jen „Smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000,00 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle odst. 4.1. Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 16,90 % p.a , a dále poplatky dle odst. 4.2. Smlouvy dle platného Ceníku. Smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalovaného ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 450,00 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle Smlouvy o revolvingovém úvěru má žalobce právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k zaplacení již splatných splátek úvěru a jelikož interní - mimosoudní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, využil žalobce svého práva a prohlásil dne , datum, celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. V souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobce sděluje, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalobce si dovoluje odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud konstatoval, že „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet… Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen, a žalovaný tedy byl úvěr schopen splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobci částku 12 582,01 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 800,00 Kč, částku 1 647,70 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,00 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od , datum, do , datum, , částku ve výši 1 103,48 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne , datum, do , datum, a dále smluvní úrok 12,00 % p.a. z částky 12 582,01 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12,00 % p.a. z částky 12 582,01 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobce zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).2. Žalovaný se k podané žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Žalobce ani žalovaný se bez omluvy nedostavili na jednání soudu, ačkoliv byli řádně předvoláni.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další náklady vzniklé v souvislosti s úvěrovým vztahem. Z výpisů z úvěrového účtu jsou prokázána jednotlivá čerpání žalovaného v rámci revolvingového úvěru. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, ani po výzvě žalobce. Žalobce proto dopisem ze dne , datum, úvěr prohlásil za okamžitě splatný. Žalovaný dlužnou pohledávku nehradil ani po další výzvě žalobce.5. Soud vyzval žalobce, aby vylíčil skutečností a označil důkazy rozhodné z hlediska toho, jakým způsobem byla zjištěna a posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce soudu předložil listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, kde byl zaznamenán příjem žalovaného ve výši 12 142 Kč, který byl žalobcem ověřen z výpisů z účtů žalovaného. Žalobce dále žalovaného prověřil výstupem z insolvenčního rejstříku, z informací z CBCB a v rámci svojí interní evidence klientů. Životní a normativní náklady na bydlení žalovaného stanovil žalobce na základě údajů sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobce včetně využití statistických údajů. Tyto byly stanoveny na částku 5 729 Kč. Žalobce také stanovil splátkové zatížení. Z předložené listiny však nijak údaje o sdělených životních nákladech ze strany žalovaného nevyplývají.6. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce nepředložil relevantní důkazy k prokázání, že z jeho strany došlo ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak bylo uvedeno výše, žalobce soudu předložil pouze listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, ze které však jednoznačně vyplývá pouze příjem žalovaného 12 142 Kč. Žalobce sám uvedl, že měl k dispozici bankovní výpis žalovaného. Z tohoto výpisu, který si soud sám od žalobce vyžádal vyplývá, že v období posledních 4 měsíců před poskytnutím úvěru (leden až duben 2021) hospodařil žalovaný každý měsíc se zůstatkem v hodnotě pár korun, který by nepokryl ani sjednanou splátku revolvingového úvěru, byť tato měla činit pouze 450 Kč. Ani v měsíci květnu 2021 nebylo hospodaření žalovaného takové, že by byl schopen ze zůstatku na účtu pokrýt sjednanou splátku úvěru. Příjem žalovaného byl složen nejenom z příjmu (zřejmě) z pracovního poměru, ale i z dávek – příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení. Soud tedy nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.7. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl