15 C 16/2026-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal na žalované, zaplacení částky v celkové výši 29 212,23 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 24 547,63 Kč od , datum, do zaplacení z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .2. Žalovaný se k podané žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval žalobce a žalovaného, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil, aby soud rozhodl bez nařízení jednání a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další platby sjednané pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru. Z rozkladu splátek – výpisu je prokázáno poskytnutí částky 38 578 Kč žalovanému.5. Žalobce nedoložil žádné konkrétní důkazy o tom, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného fakticky zkoumána, vyjma zprávy o posouzení úvěruschopnosti. Z této zprávy bylo zjištěno, že žalobce měl ověřovat schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v registrech SOLUS, CRIF a insolvenčním rejstříku. Žádné výstupy z těchto registrů však žalobce nedoložil. Dále z této zprávy bylo zjištěno, že příjem žalovaného měl činit 60 000 Kč měsíčně, ani tento nebyl řádně ověřen, jak vyplývá i ze samotné zprávy. Dle této zprávy navíc žalobce počítal v rozdílu příjmů a výdajů s částkou 60 000 Kč, když výdaje žalovaného měly činit 0 Kč.6. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce nepředložil žádné důkazy (vyjma shora zmiňované zprávy o posouzení úvěruschopnosti) k prokázání, že ze strany žalobce došlo ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Dle zmiňované zprávy bylo navíc zjištěno, že žalobce měl ověřovat schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v registrech SOLUS, CRIF a insolvenčním rejstříku. Žádné výstupy z těchto registrů však žalobce nedoložil. Dále z této zprávy bylo zjištěno, že příjem žalovaného měl činit 60 000 Kč měsíčně, ani tento nebyl řádně ověřen, jak vyplývá i ze samotné zprávy. Dle této zprávy navíc žalobce počítal v rozdílu příjmů a výdajů s částkou 60 000 Kč, když výdaje žalovaného měly činit 0 Kč. Soud nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak vůbec činil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.7. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.8. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.9. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Pokud právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.15. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).16. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.17. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem