15 C 380/2025-26 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 15 685 Kč z titulu nesplacení zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Ze smlouvy o zápůjčce, Všeobecných obchodních podmínek, výpisu z běžného účtu a sdělení , Anonymizováno, . má soud za prokázané, že žalovaný se seznámil s návrhem na uzavření smlouvy o zápůjčce na internetových stránkách žalobce. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí zápůjčky a v souvislosti s tímto vyplnil formulář na stránkách žalobce, kde uvedl své osobní a kontaktní údaje. Žalovaný potvrdil, že se seznámil se zněním Všeobecných obchodních podmínek. Návrh na konkrétní uzavření smlouvy o zápůjčce odeslal žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce žalobci, kdy tento návrh byl opatřen prostým elektronickým podpisem ve formě identifikátoru. Žalobce návrh smlouvy akceptoval a smlouvu o zápůjčce zaslal žalovanému na jím sdělenou e-mailovou adresu v rámci registrace. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce dne , datum, žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen tuto zápůjčku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč, a to ve třech splátkách, když první splátka (ve výši 8 000 Kč) byla splatná nejpozději do 31. dne ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka (ve výši 8 000 Kč) byla splatná nejpozději do 62. dne ode dne poskytnutí zápůjčky a poslední splátka (ve výši 8 000 Kč) byla splatná nejpozději do 93. dne ode dne poskytnutí zápůjčky. Současně bylo sjednáno, že žalovaný je povinen v případě svého prodlení nahradit žalobci náklady účelně vynaložené, které mu s tímto prodlení žalovaného vnikly. Výše nákladů za písemnou upomínku byla sjednána ve výši 500 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Z výzev (upomínek) ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , má soud za prokázané, že žalovaný zápůjčku včetně poplatku ve sjednaném termínu nesplatil, neuhradil je ani po opakovaných výzvách žalobce. Ze stejných listin má soud za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému celkem , hodnota, výzvy, za něž účtoval za každou náklady ve výši 500 Kč. Žalobce současně výzvou ze dne , datum, oznámil žalovanému zesplatnění celé zápůjčky a vyzval žalovaného k úhradě dlužných pohledávek ze smlouvy o zápůjčce.6. Z přehledu úhrad má spud za prokázané, že žalovaný na zápůjčku uhradil celkem , hodnota, Kč, když dne , datum, uhradil 8 000 Kč, dne , datum, uhradil 3 700 Kč a dne , datum, uhradil 4 300 Kč.7. Z výzvy před podáním žaloby a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě veškerých dlužných pohledávek ze smlouvy o zápůjčce.8. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí zápůjčky a v souvislosti s tímto vyplnil formulář na internetových stránkách žalobce, kde uvedl své osobní a kontaktní údaje. Žalovaný potvrdil, že se seznámil se zněním Všeobecných obchodních podmínek. Návrh na konkrétní uzavření smlouvy o zápůjčce odeslal žalovaný prostřednictvím zmiňovaných internetových stránek žalobci, kdy tento návrh byl opatřen prostým elektronickým podpisem ve formě identifikátoru. Žalobce návrh smlouvy akceptoval a smlouvu o zápůjčce zaslal žalovanému na jím sdělenou e-mailovou adresu v rámci registrace. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalovanému zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen tuto zápůjčku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč, a to ve třech splátkách, když první splátka (ve výši 8 000 Kč) byla splatná nejpozději do 31. dne ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka (ve výši 8 000 Kč) byla splatná nejpozději do 62. dne ode dne poskytnutí zápůjčky a poslední splátka (ve výši 8 000 Kč) byla splatná nejpozději do 93. dne ode dne poskytnutí zápůjčky. Současně bylo sjednáno, že žalovaný je povinen v případě svého prodlení nahradit žalobci náklady účelně vynaložené, které mu s tímto prodlení žalovaného vnikly. Výše nákladů za písemnou upomínku byla sjednána ve výši 500 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný v termínu splatnosti zápůjčku spolu s poplatkem za zápůjčku řádně neuhradil. Neuhradil je ani po 4 písemných výzvách žalobce. Žalovaný na zápůjčku uhradil dne , datum, částku 8 000 Kč, dne , datum, částku 3 700 Kč a dne , datum, částku 4 300 Kč. Tyto úhrady započetl žalobce na úhradu nákladů za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč (4 výzvy po 500 Kč), na poplatek za poskytnutí zápůjčky do výše 8 315 Kč a na smluvní pokutu ve výši 5 685 Kč. Žalovaný zbylou část pohledávky jistinu ve výši 15 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 685 Kč neuhradil.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Žaloba je důvodná.13. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobcem byla prostřednictvím komunikace na dálku, uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný byl povinen vrátit žalobci tuto částku včetně sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky do sjednaného data. Žalovaný na pohledávku uhradil postupně částku 16 000 Kč, kterou žalobce započetl na úhradu nákladů za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč (4 výzvy po 500 Kč), na poplatek za poskytnutí zápůjčky do výše 8 315 Kč a na smluvní pokutu ve výši 5 685 Kč. Žalovaný zbylou část pohledávky jistinu ve výši 15 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 685 Kč neuhradil. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.14. Soud se zabýval i tím, zda ze strany žalobce došlo ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, však nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.