Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila v souladu se smlouvou 7 000 Kč a na základě dodatku ke Smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne , datum, byla navýšena na částku 20 000 Kč. K opakovanému čerpání úvěru žalovaným docházelo postupně v období od , datum, do , datum, . K uzavření Smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření Smlouvy učiněná žalovaným vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků, byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovaným do systému žalobkyně byly žalovanému finanční prostředky převedeny na jeho bankovní účet. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně. Žalobkyně tak před poskytnutím úvěru získala přístup k transakční historii, informacím o účtu, příjmech a výdajích a dalším informacím o finanční situaci žalovaného. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši 30 000 Kč a výdaje ve výši 5 000 Kč. Další informace potřebné k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného byly systémem žalobkyně automaticky ověřovány před poskytnutím úvěru v dostupných databázích: CRIF (NRKI, BRKI, REPI) – bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze mikropůjček, - SOLUS – informace z negativního SOLUSu, - TELCO SCORE – score klienta, generované operátory, CEE – centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, databáze neplatných OP. V rámci interního tzv. scoringu dosáhla žádost žalovaného vysokého scóre, které vypovídalo o nízké pravděpodobnosti, že by úvěr nebyl žalovaným řádně splácen. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, když počínaje splátkou splatnou dne , datum, tyto splátky nehradil. V důsledku tohoto prodlení došlo v souladu se smluvními ujednáními ke dni , datum, k zesplatnění celého úvěru. K úhradě jistiny tedy zbývá 20 000 Kč. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, je právem žalobkyně požadovat zaplacení úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy žalobkyně uplatňuje nárok na smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od , datum, do , datum, ve výši 0,10 % denně z částky 20 000 Kč činí celkem , hodnota, Kč. Žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků v celkové výši 1 450 Kč.2. Žalobkyně navrhovala vydání elektronického platebního rozkazu, který však vydán nebyl z důvodu nezbytnosti zajištění přezkoumatelnosti úvěruschopnosti a výše požadovaných úroků.3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.4. Žalovaný se k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.5. Smlouva ze dne , datum, prokazuje uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na částku 7 000 Kč s úrokovou měsíční mírou 40 %, RPSN 5536 % s uvedeném bankovním účtem klienta č. ú. , č. účtu, a bankovním účtem věřitele č. ú. , č. účtu, .6. Dodatek o navýšení úvěrového limitu prokazuje navýšení úvěru na celkovou částku 20 000 Kč s úrokovou měsíční mírou 40 %, RPSN 5536 % s uvedeném bankovním účtem klienta č. ú.: , č. účtu, a bankovním účtem věřitele č. ú. , č. účtu, .7. Potvrzení o provedení platbě prokazuje, že z účtu žalobkyně byla na účet , č. účtu, pod VS , var. symbol, , dne , datum, provedena platba 7 000 Kč, , datum, platba 6 000 Kč a dne , datum, platba 7 000 Kč.8. Proces žádosti o úvěr prokazuje formální proces uzavření smlouvy z pohledu klienta prostřednictvím , Anonymizováno9. Z kopií osobních dokladů občanského průkazu a průkazky ZP je prokazováno, že žalobkyně disponovala osobními doklady žalovaného.10. Kopiemi z negativních výstupů CRIF (NRKI, BRKI, REPI) – bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze mikropůjček, - SOLUS – informace z negativního SOLUSu, - TELCO SCORE – score klienta, generované operátory, CEE – centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, databáze neplatných OP jsou prokazovány postupy žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti.11. Z výstupu prostřednictvím Kontmatik jsou prokazovány postupy žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti z hlediska příjmů a výdajů k datu , datum, .12. Dopisem ze dne , datum, prokazuje žalobkyně oznámení žalovanému o zesplatnění úvěru.13. Odeslání předžalobní výzvy právního zástupce ze dne , datum, prokazuje podací arch ze dne , datum, .14. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. ú. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo ověřeno, že na tento účet byly připsány pod VS , var. symbol, platby: dne , datum, ve výši 7 000 Kč, dne , datum, ve výši 6 000Kč a dne , datum, ve výši 7 000 Kč.15. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. ú. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo ověřeno, že žalovaný prostřednictvím tohoto účtu jen za období od , datum, do , datum, provedl platby či výběry přesahující 30 000 Kč, k datu , datum, (datum výstupu , Anonymizováno, ) žalovaný čerpal další úvěr od třetí osoby (, právnická osoba, .) ve výši 6 000 Kč, za období od , datum, do , datum, provedl žalovaný 11 plateb ve prospěch účtu , Anonymizováno, , dne , datum, čerpal další úvěr (, Anonymizováno, ) 10 000 Kč.16. Žalovaný zůstal nečinný, proti uplatněnému nároku ničím nebrojil, netvrdil žádné skutečnosti, které by nárok zpochybnily. Neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil. Písemnosti se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho bydliště.17. Závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a Dodatku o navýšení úvěrového limitu celkem částku 20 000 Kč, a to postupně třemi platbami dne , datum, ve výši 7 000 Kč, dne , datum, ve výši 6 000Kč a dne , datum, ve výši 7 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková měsíční sazba 40 %, RPSN 5536 %. Žalobkyně přistoupila k prověřování úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím automatických výstupů z databází: CRIF (NRKI, BRKI, REPI) – bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze mikropůjček, - SOLUS – informace z negativního SOLUSu, - TELCO SCORE – score klienta, generované operátory, CEE – centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, databáze neplatných OP a tzv. interním coringu. Žalovaný před poskytnutím úvěru čerpal úvěry dále u společnosti , právnická osoba, ., prostřednictvím svého účtu prováděl platby ve prospěch sazka cz., za období od 12. 7. do , datum, provedl platby či výběry z tohoto účtu přesahující 30 000 Kč.18. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.23. Soud se předně zabýval otázkou, zda žalobkyně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet úvěr ve smyslu z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.24. Soud po provedeném dokazování nemohl přisvědčit argumentaci žalobkyně, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nelze redukovat na pouhé formální zjištění některých údajů, nýbrž musí jít o kvalifikované a individuální vyhodnocení skutečných příjmů, pravidelných výdajů a celkové finanční situace spotřebitele, a to z hlediska toho, zda mu po úhradě běžných nákladů zůstanou dostatečné prostředky k řádnému a včasnému splácení sjednaných splátek úvěru.25. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně této povinnosti nedostála. Ačkoli tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala, její závěry neobstojí ve světle skutkových zjištění učiněných soudem, a to i ze stejného bankovního účtu žalovaného, z něhož žalobkyně při svém posouzení vycházela. Jestliže žalobkyně uzavřela, že měsíční výdaje žalovaného činily toliko 5 000 Kč, ačkoli z pohybů na účtu bylo bez obtíží zjistitelné, že skutečné výdaje žalovaného tuto částku převyšovaly více než šestinásobně, nelze takový postup považovat za posouzení úvěruschopnosti provedené s odbornou péčí. Současně soud považuje za významné, že při pečlivém a odpovědném vyhodnocení podkladů musely vyjít najevo i další skutečnosti podstatné pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, zejména existence dalších závazků a rovněž rizikové výdaje spočívající v opakovaných platbách ve prospěch společnosti Sazka. Tyto okolnosti žalobkyně buď nezjistila vůbec, anebo je při svém hodnocení náležitě nezohlednila.26. Uvedený závěr odpovídá i právní úpravě obsažené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených, přičemž spotřebitelský úvěr může poskytnout jen tehdy, nevyplývají-li z výsledku tohoto posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva uzavřená v rozporu s tímto požadavkem neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.27. Soud přitom vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, , z něhož plyne, že k neplatnosti smlouvy nepostačuje samotné formální pochybení poskytovatele při posouzení úvěruschopnosti, nýbrž musí být postaveno najisto, že při řádném postupu by zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Současně soud přihlédl i k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 ze dne , datum, , podle něhož odborná péče vyžaduje, aby věřitel údaje o příjmech, nákladech a výdajích spotřebitele nejen převzal, ale též je ověřil a objektivně podložil; bez ověřených údajů o skutečných příjmech a reálných výdajích spotřebitele nelze učinit spolehlivý úsudek o jeho schopnosti splácet. V projednávané věci soud uzavírá, že nebýt formálního a nedostatečného postupu žalobkyně, musely by při řádném posouzení vyjít najevo důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. Proto soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou.28. Soud se dále pro případ (in eventum) zabýval i úvěrovou smlouvou ve vztahu k ujednání o úroku ve výši 40 %měsíčně, RPSN 5536 %. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 32 C do 1490/2019-175 uzavřel, že i podle právní úpravy účinné od , datum, podléhá smluvní volnost stran korektivu dobrých mravů (zejména dle § 1 odst. 2 a § 547 o. z.) a že právní jednání odporující dobrým mravům je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). V posuzované věci soud dovodil, že sjednané úroky se vymykají i takovému navýšení, které by bylo možné považovat za přiměřený důsledek podnikatelského rizika poskytovatele úvěrů jako nebankovní instituce. Uzavřel proto, že ujednaná výše smluvního úroku a RPSN je v rozporu s dobrými mravy, a i z tohoto důvodu je neplatná úvěrová smlouva jako celek, kdy v době uzavření smlouvy se obvyklá úroková míra u krátkodobých spotřebitelských úvěrů poskytovaných na trhu pohybovala dle statistik České národní banky (ARAD) přibližně 7,54 % p. a. Obvyklá RPSN pak pro krátkodobé spotřebitelské úvěry činila 9,13 % ročně.29. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou, neboť termín splatnosti jistiny určí soud teprve v rozsudku. Výzva k plnění zaslaná žalobkyní nemůže stanovit termín splatnosti dlužné jistiny. Termín pro plnění uvedený ve výzvě nemá na prodlení dlužníka žádný vliv. Hmotněprávní lhůtu k plnění stanoví teprve soud v rozsudku.30. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.31. Žalobkyně má právo na vrácení dosud nesplacené jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 20 000 Kč a nebyla dosud vrácena a soud tedy v této části žalobě vyhověl (výrok I.)32. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem. Ohledně lhůty k plnění netvrdil žalovaný ničeho. Soud vzal v úvahu počet nalézacích a exekučních řízení vedených u Okresního soudu v , adresa, . Žalovanému uložil povinnost hradit dluh ve splátkách, jejichž výši považuje za přiměřenou. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o. z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.33. Výrokem II. zamítl soud žalobu ve zbývajícím rozsahu z důvodu výše uvedených, kdy požadavek na zaplacení dalších smluvených částek i úroků z prodlení není z důvodů neplatnosti smlouvy dán.34. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci úspěšná ve výši 60,42 % - rozsudkem přiznaná částka 20 000Kč. Naopak žalobkyně byla neúspěšná v části, ve které byla žaloba zamítnuta 9 790 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení (pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok vyčíslen ke dni vyhlášení rozsudku. Celkové náklady řízení žalobkyně činily částku 3 303 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1490 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 1 200 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, a 21 % DPH. Jelikož byla žalobkyně úspěšná ve výši 78,89 %, náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 20,84 % (60,42 % - 39,58 %, tedy ve výši 688 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.35. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Žalobkyně skupuje pohledávky, vymáhání pohledávek je jeho výdělečnou činností. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.