2 C 96/2026-22 – Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhala zaplacení částky 15 496 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , Anonymizováno, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních a nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, dne , datum, (dále jen „Smlouva“), dle které žalovanému poskytl dne , datum, úvěr ve výši 29 000 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na , datum, . Mezi smluvními stranami byl dne , datum, uzavřen dodatek ke Smlouvě, kterým byla prodloužena splatnost úvěru do , datum, . Žalovaný se dle čl. III odst. 4 Smlouvy zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru, který dle čl. II odst. 2 písm. b) Smlouvy činil 12 179,92 Kč. Žalovaný se dále dle čl. III odst. 1 Smlouvy zavázal uhradit smluvní úrok, který dle čl. II odst. 2 písm. b) Smlouvy činil 858,08 Kč. Výše poplatku za sjednání úvěru a smluvního úroku je určena dle čl. II odst. 2 písm. b) Smlouvy, neboť žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditgo.cz, na které si žalovaný nejprve zvolil výši úvěru a dobu splatnosti. Následně se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Za účelem ověření identity žadatele o úvěr byl žalovaný povinen doložit kopii dokladu totožnosti. Za účelem ověření úvěruschopnosti byl žalovaný povinen doložit výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a současně byl právním předchůdcem žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Na základě uvedené lustrace nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Po ověření identity a úvěruschopnosti žalovaného mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh Smlouvy. Žalovaný odsouhlasil znění Smlouvy odesláním SMS obsahující unikátní verifikační kód ve znění , Anonymizováno, , který mu byl dle čl. IV odst. 3 Smlouvy přidělen na základě žádosti o úvěr a který je dle téhož ustanovení Smlouvy postaven na roveň podpisu fyzickému, čímž došlo k uzavření Smlouvy. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídal rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne , datum, . Po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celková výše nároků žalobkyně 42 038 Kč nejpozději splatných dne , datum, , skládajících se z nesplacené části jistiny 29 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru 12 179,92 Kč smluvního úroku 858,08 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.4. Soud vyzval žalobce doložení důkazů, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobce na výzvu nereagoval.5. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. Smlouva o úvěru prokazuje, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o úvěru a zavázal se uhradit poskytnutou částku a sjednaný úrok. Smlouva o postoupení prokazuje, že byla pohledávka z této smlouvy postoupena na žalobce. Sdělením společnosti , právnická osoba, . je prokázáno poskytnutí částky v celkové výši 29 000 Kč žalovanému, a to převodem na jeho účet.6. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou, protože ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce o tomto tvrzení, které je pouze velmi obecné, nedoložil žádné důkazy, a to ani přes výzvu soudu. Právní předchůdce žalobce provedl dle tvrzení žalobce šetření možností žalovaného úvěr splácet lustrací ve veřejně dostupných databázích. Toto tvrzení však ničím nedokládá. Dále tvrdil, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Ani tyto příjmy žalovaného a jeho výdaje však soudu doloženy nebyly. Soud nezjistil, z jakých konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Žalobce nepředložil žádné výplatní pásky ani pracovní smlouvu, nájemní smlouvu apod., kterými by tyto informace byly řádně ověřeny. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by dokládaly tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splatit, žalobce nepředložil, resp. listiny, které předložil (úvěrová smlouva atd.) neprokazovaly, že by došlo ze strany právního předchůdce žalobce k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.7. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.8. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční