56 C 7/2026-75 – Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky celkem , hodnota, Kč s příslušenstvím. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.2. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, emailové komunikace, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, a to dne , datum, . Smlouva byla podepsána formou vyplnění jedinečného kódu, který byl žalovanému za tím účelem poskytnut. Na základě smlouvy byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr a úrok v nominální úrokové sazbě 73,37 % p.a. Úvěr měl být splácen v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 959 Kč. Splátky byly splatné ke každému 11.dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2025.3. Žalobce uplatňuje právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 6 339,54 Kč.4. Žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, a to lustrací v databázích, doklady o příjmech, prohlášení žalovaného.5. Žalovaný uhradil ve splátkách celkem částku 0 Kč.6. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou (bod 6.3). Úvěr byl zesplatněn k datu , datum, .7. Žalobce žádal zaplacení nové jistiny ve výši 47 308,69 Kč, sestávající z původní jistiny 40 000 Kč a přirostlých úroků ke dni zesplatnění v částce 7 308,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 339,54 Kč Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 400 Kč, úrok z úvěru ve výši 73,37 % p.a. za 90 dnů prodlení a následně od 91.dne ve výši 11,5 % p.a. a úroky z prodlení.8. Soud nařídil jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil.9. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:10. Návrh smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru dokládá uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Úvěr byl ve výši 40 000 Kč a žalovaný měl celkem zaplatit 124 608 Kč ve splátkách, jak je tvrzeno v žalobě. Smluvený úrok byl ve výši 73,37 % p.a. (uvedeno ve smlouvě)., RPSN 103,83 %. Žalovaný sjednal pojištění úvěru. Oznámení o schválení úvěru je datováno , datum, .11. Z dokladu o vyplacení úvěru je prokázáno, že částka byla žalovanému poskytnuta elektronicky již dne , datum, .12. Kopie občanského průkazu dokládá totožnost žalovaného.13. Výpisy z účtu, respektive doklad banky dokládají jeho pravidelné příjmy. Soud vyžádal výpisy z účtu žalovaného za období před žádostí o úvěr a z těchto výpisů zjistil, že žalovaný měl opakované výdaje za účelem sázek, z výpisu jsou zřejmé opakované platby ve prospěch sázkových společností (, Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , právnická osoba, , , Anonymizováno, . Soud má dále za prokázané, že žalovaný v období před poskytnutím úvěru čerpal úvěry od jiných nebankovních společností. Z výpisů z účtu žalovaného za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru dále zjistil soud, že zůstatky na účtu žalovaného ke konci měsíce byly minimální, někdy i záporné. Žalovaný neměl k dispozici finanční prostředky k úhradě sjednaných splátek.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuj zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která 73,37 % p.a., což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Dle přehledu ČNB, ARAD byla běžná úroková sazba v září 2025 u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami ve výši 7,98 % p.a. Překročení této sazby více jak 9x způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti, nikoliv jen k námitce dlužníka.20. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).21. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.22. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru měl k dispozici doklady o příjmech a prohlášení žalovaného. Nevyžádal si ale výpis z účtu žalovaného, čímž by získal větší přehled o možnosti žalovaného úvěr splácet. a nevzal v úvahu, že žalovaný finanční prostředky využívá k hrám nebo sázkám. Takové jednání je zcela nepochybně rizikové pro splácení poskytnutého úvěru. Poskytovatel úvěru by také zjistil, že žalovaný nemá zůstatkové finanční prostředky pro úhradu pravidelných měsíčních splátek. Soud tedy považuje zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za formální, neprovedené řádně a zodpovědně se snahou úvěr poskytnout a získat zisk ze sjednaného lichevního úroku.23. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.24. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k