58 C 20/2026-25 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky 33.524 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně svůj žalobní nárok odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem a provozovatelem veřejné kanalizace v obci , adresa, . Na základě smlouvy o odvádění odpadních vod č, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, vypouští žalovaná do veřejné kanalizace odpadní vodu, přičemž za odvádění odpadních vod je žalobkyní účtována žalované úplata – stočné, které žalobkyně žalované vyúčtovala fakturami č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , přičemž žalované z tohoto titulu zbývá uhradit celkem , hodnota, Kč.2. Soud rozhodl o žalobě dne , datum, platebním rozkazem č.j. , Anonymizováno, který byl žalované doručen dne , datum, . Součástí platebního rozkazu byla výzva, ve které soud žalované uložil, aby se v případě, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě s tím, že je povinna ve vyjádření uvést, zda uplatněný nárok uznává, popř. zda ho uznává jen zčásti nebo co do základu a v důsledku toho, že soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Dále byla poučena, že je povinna v případě, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, popř. připojit listiny, na něž se ve vyjádření odvolává. Dále byla žalovaná poučena o tom, že podá-li proti platebnímu rozkazu včas odpor a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a soud proto rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 a 3 o.s.ř.3. Dne , datum, podala žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, aniž se vyjádřila k žalobě ve věci samé. Uvedla pouze, že si je vědoma toho, že svůj finanční závazek vůči žalobkyni řádně nesplácela, bylo to z důvodu závažné finanční situace a projevila zájem dluh splácet prostřednictvím splátek ve výši 3.000 Kč měsíčně. Lhůta k podání odporu žalované uplynula dne , datum, , přičemž dnem následujícím žalovanému začala běžet lhůta 30 dnů k vyjádření ve věci samé, která žalovanému uplynula dne , datum, . Žalovaná však ve stanovené 30 denní lhůtě od uplynutí lhůty k podání odporu nepostupovala tak, jak byla poučena, tj. nevyjádřila se k žalobě a nevylíčila rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž by stavěla svoji obranu proti žalobě, neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení a nepřipojila listiny, jichž by se ve vyjádření dovolávala. Rovněž ve stanovené 30 denní lhůtě soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí brání v tom, že se písemně včas k žalobě nevyjádřila. Z obsahu jejího podání však lze dovodit, že žalovaný nárok na zaplacení žalované částky v podstatě uznává.4. Na základě shora uvedených skutečností rozhodl soud o žalobě bez jednání rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 a 4 o.s.ř., přičemž žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku z titulu neuhrazené úplaty za odvádění odpadních vod dle § 8 odst. 14 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s uhrazením svého závazku, vznikl žalobkyni nárok na přiznání úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nárok na zaplacení úplaty za odvádění odpadních vod - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o.s.ř.), bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.407 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.677 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2.460 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 7.380 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a písemné vyjádření ve věci samé), a dále paušální náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně ve výši 3 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právní zástupkyně žalobkyně, tj. 1.350 Kč.7. S ohledem na tíživé finanční poměry žalované rozhodl soud o tom, že dlužné plnění včetně nároku na náhradu nákladů řízení lze v daném případě učinit ve splátkách, když výši přiměřené měsíční splátky soud s ohledem na celkovou výši dluhu a s přihlédnutím k tíživé finanční situaci žalované shledal ve výši 3.000 Kč. Bude nyní záležet především na žalované, zda v řádných termínech uložené měsíční splátky žalobkyni uhradí, aby tak předešla nedobrovolnému výkonu rozhodnutí. Soud má za to, že stanovení splátek je v daném případě i v zájmu žalobkyně, která by velmi obtížně v rámci vykonávacího řízení dosáhla dřívějšího uspokojení své pohledávky.