6 C 137/2026-48 – Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 21 210 Kč s příslušenstvím, tedy s úrokem z prodlení a smluvní pokutu v částce 9 480,87 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.2. Žalobce v žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejím základě jí poskytl bezúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu který byl ve výši 21 210 Kč. Smlouva je pod číslem , hodnota, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www.movinero.cz. Žalovaný čerpal úvěr do stanoveného limitu.3. Ve smlouvě byl sjednán způsob splácení úvěru a úroky, poplatky sankce za prodlení. Žalobce zkoumal tvrdí, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ověřil řádně jeho totožnost. Žalovaný úvěr nesplácel, a proto byl předčasně zesplatněn. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě.4. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný celkem částku 0 Kč.5. Žalobce navrhl rozhodnutí věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Žalovaný s tímto postupem souhlasil konkludentně, byl nečinný.6. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:7. Poskytnutí úvěru žalovanému dokládá smlouva. Žalovaný výši poskytnutého úvěru nesporoval. Soud posuzuje platnost této smlouvy. Pokud dospěje k závěru, že smlouva byla od počátku neplatná, lze přiznat žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.8. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, dokládá smluvní vztah mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným a výši úvěrového limitu, který byl dle smlouvy 21 210 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Roční smluvní úroková sazba byla sjednána na 457,50 %. Propagační úrok byl 0 % po dobu prvních 30 dnů od podpisu smlouvy, standardní úrok byl sjednán na 1,25 % denně. Při čerpání úvěrového limitu dnem zaslání žádosti o uzavření smlouvy a zaplacení dlužné částky ve 12 stejných měsíčních splátkách činí celková částka splatná klientem částku 98 448,22 Kč, z toho úrok je v částce 77 238,22 Kč. RPSM je ve výši 4 678,99 %. Úvěr byl splatný měsíčně, každý 06.den. smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % za každý den prodlení.9. Z listiny „čestné prohlášení klienta“ má soud za prokázané, že žalovaný uvedl jako zdroj příjmu mzdu ze zaměstnání ve výši 40 600 Kč a měsíční výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč. Dále uvedl splátky jiných úvěrů ve výši 0 Kč. Žalovaný žil v nájmu, byl svobodný. Žádná další tvrzení ani listinné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly předloženy.10. Potvrzení o platbě na účet uvedený ve smlouvě dokládá poskytnutí částky 21 210 Kč dne , datum, .11. Upomínka k úhradě dlužné částky byla zaslána e-mailem, kopie je založena ve spise.12. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce srpen až říjen 2024 má soud za prokázané, že v tomto období čerpal žalovaný úvěry od dalších společností (, právnická osoba, ., , Anonymizováno, ., , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, .).13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.19. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).20. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.21. V daném případě porovnal soud běžnou výši úroků u spotřebitelských úvěrů podle systému ARAD ČNB, který byl v době poskytnutí úvěru 8,51 % p.a., s výší sjednaného úroku 1,25 % denně, tedy 457,50 % p.a. a s RPSN dané smlouvy, což je 4 678,99 %. Tato sazba dokládá skutečné náklady na poskytnutý úvěr. Soud dospěl závěru, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 588 o.z. Sjednaný úrok je zcela nepochybně lichevní, způsobuje absolutní neplatnost smlouvy, neboť taková výše úroku je v rozporu s dobrými mravy, mnohonásobně převyšuje běžnou výši poskytovaných úroků.22. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).23. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.24. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.25. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná.). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).26. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.27. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. , jméno FO,