8 C 161/2023-305 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit stavbu vodního díla, způsob využití: jez, umístěnou na pozemcích parc. , Anonymizováno, parc. , Anonymizováno, a parc. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, tak, že odstraní na ní upevněné zařízení – hydraulickou jezovou klapku. Tvrdil, že žalovaný uvedené nemovité věci užívá bez právního důvodu, neboť nájemní vztah založený nájemní smlouvou zanikl ke dni , datum, , přičemž žalovaný stavbu jezu užívá k umístění jím vlastněné hydraulické jezové klapky i nadále, když přes výzvu žalobce ze dne , datum, , ve které byl vyzván k vyklizení stavby jezu, jezovou klapku ve lhůtě do , datum, neodstranil. Žalobci proto nezbylo, než se svého nároku – vyklizení stavby jezu, domáhat soudní cestou.2. Podáním ze dne , datum, žalobce navrhl změnu žalobního petitu s tím, že se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost odstranit pevnou část stavby vodního díla - jezu, umístěné na pozemcích parc. , Anonymizováno, , parc. , Anonymizováno, a parc. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, a pozemek parc. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, tak, že odstraní na ní upevněné zařízení – hydraulickou jezovou klapku.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, soud v souladu s § 95 odst. 1 o.s.ř. připustil navrženou změnu žaloby. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Tvrdil, že stavbu jezu je oprávněn užívat na základě zákonného věcného břemene, které vyplývá z § 50 písm. c), resp. § 59a zákona o vodách, dle kterého je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před , datum, . Protože zákon o vodách obsahuje speciální právní úpravu náhrady za tzv. zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim obecné úpravy občanskoprávní, a tudíž není možné využít institutu nájemní smlouvy. V této souvislosti žalobce dále poukazoval na skutečnost, že vodní dílo je z pohledu občanského zákoníku samostatnou věcí, neboť splňuje 4 základní podmínky, a to účelnost, ovladatelnost, vymezitelnost a výsledek stavební činnosti. V průběhu řízení žalovaný odmítal závěry, ke kterým ve svém rozhodnutí ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, v souvisejícím sporu o vydání bezdůvodného obohacení dospěl Nejvyšší soud a na podporu svých tvrzení poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek ze dne , datum, sp.zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, kterém byl vysloven závěr, že vodním dílem se stavba ve smyslu veřejného práva stane okamžikem, kdy je způsobilá plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 vodního zákona, a to bez ohledu na to, zda jde již o způsobilý předmět vlastnického práva – věc ve smyslu práva občanského – či nikoliv. V této souvislosti dále poukazoval na obdobná rozhodnutí, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , kdy ve svých rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil, že časovou určenost zbudování vodního díla (ve smyslu toho, zda má být na danou věc aplikován § 59a vodního zákona) je třeba vázat právě na to, jakému právnímu režimu podléhala výstavba vodního díla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , kde se Nejvyšší soud zabýval otázkou stavby vodního díla jako stavby podle občanského práva, kdy konstatoval, že stavba jako výsledek stavební činnosti je zpravidla též stavbou podle občanského práva a je samostatnou věcí, přičemž v některých mezních případech nelze stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc, a kdy o součást pozemku, bude vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (např. koupě a prodeje, nájmu apod.) a také k jejímu stavebnímu provedení. Dále pak žalovaný na podporu svých tvrzení poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , a jeho závěr, že existence legálního věcného břemene se týká jak vodních děl, která jsou způsobilým předmětem vlastnického práva, tedy věcí ve smyslu práva občanského, tak vodních děl, která jsou toliko výsledkem stavební činnosti a jsou tedy součástí pozemku, na němž se nacházejí. Poukázal přitom na další rozsudek , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , dle kterého je rozhodné, zda vodní dílo je samostatnou věcí – předmětem vlastnického práva. Nicméně existence legálního věcného břemene brání jak vyhovění žalobě na vypořádání neoprávněné stavby, tak i na vyhovění negatorní žalobě na odstranění výsledku stavebních prací, resp. uvedení pozemku do původního stavu. Závěrem pak žalovaný poskytl pohled na historickou podstatu karetkového hrazení s tím, že původní vlastník pozemku a stavby jezu , Anonymizováno, Lippe původní vzdouvací zařízení (karetky) sám na pevný jez instaloval (, Anonymizováno, ), načež následovalo zestátnění konfiskací spolu se všemi podniky , Anonymizováno, Následnou privatizace dle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby došlo k vlastnickému oddělení karetkového vzdouvání od pevné části jezu, kdy do roku , Anonymizováno, bylo karetkové hrazení v majetku manželů , jméno FO, a , jméno FO, , adresa, , , adresa, , od roku , Anonymizováno, pak žalovaného a , jméno FO, , přičemž pevný jez byl následně znárodněn dnem , datum, , kdy Ministerstvem zemědělství byla vydána Zakládací listina státního podniku , právnická osoba, dle zákona č. 305/2000 Sb. o povodích, avšak již bez karetkového vzdouvání.5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že Česká republika je vlastníkem a žalobce má na základě § 2 zákona č. 305/2000 Sb., o povodí, a ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, právo hospodařit se stavbou vodního díla, způsob využití: jez, umístěnou na pozemcích parc. , Anonymizováno, , parc. , Anonymizováno, parc. , Anonymizováno, vše v k. ú. , adresa, . Mezi účastníky bylo dále nesporné, že Česká republika je vlastníkem a žalobce má na základě § 2 zákona č. 305/2000 Sb., o povodí, a ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, právo hospodařit s pozemkem parc. , Anonymizováno, , druh zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, , přičemž žalovaný je vlastníkem pozemků parc. , Anonymizováno, a parc, Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , na kterých se rovněž částečně nachází stavba samotného jezu. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že na stavbě jezu je umístěno zařízení, a to hydraulická jezová klapka o délce 29,5 m, šířce 1 m, se zdvihem 0,5 m, které se nachází ve vlastnictví žalovaného, přičemž žalovaný a žalobce sepsali dne , datum, prohlášení o výhradě, že upevněný stroj nebo jiné upevněné zařízení není součástí nemovité věci ve smyslu § 508 o. z. s tím, že tato výhrada byla následně zapsána do katastru nemovitostí pod č. řízení , Anonymizováno, Účastníci dále učinili nesporným, že od roku , Anonymizováno, byly mezi účastníky uzavírány smlouvy, které žalovaného opravňovaly k užívání stavby jezu, přičemž dne , datum, účastníci uzavřeli nájemní smlouvu č. , hodnota, a dále dne , datum, uzavřeli dodatek č. , hodnota, k nájemní smlouvě č. , hodnota, , v rámci kterého bylo ujednáno, že nájemní smlouva ve znění dodatku zanikla ke dni , datum, , přičemž v čl. 1 odst. 5 dodatku se účastníci zavázali uzavřít s účinností od , datum, novou nájemní smlouvu. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný v roce , Anonymizováno, požádal žalobce o uzavření nové nájemní smlouvy, k čemuž však již nedošlo, neboť žalobcem předložený návrh nájemní smlouvy s nájemným ve výši , Anonymizováno, ročně, nebyl žalovaným akceptován. Účastníci dále učinili nesporným, že hydraulická jezová klapka je stavbou vodního díla, přičemž karetkový vzdouvací systém byl na jezu umístěn již před , datum, . Rovněž bylo mezi účastníky nesporné, že stavební povolení na změnu stavby malé vodní elektrárny bylo vydáno v roce , Anonymizováno, , přičemž k dokončení změny karetkového systému v jezovou klapku došlo kolaudačním rozhodnutím vydaným v roce , Anonymizováno, .6. Mezi účastníky bylo sporné to, zda žalovaný stavbu jezu užívá nikoliv na základě zaniklého nájemního vztahu, nýbrž na základě zákonného věcného břemene vyplývajícího z § 50 písm. c), resp. § 59a odst. 1 zákona o vodách, tedy zda ke karetkám dříve umístěným na jezu vzniklo žalovanému zákonné věcné břemeno užívání, které se následně v důsledku změny dokončené stavby přeneslo ve věcné břemeno užívání k následné hydraulické jezové kla