5 C 138/2020-68 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] jako právní nástupkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala zaplacení částky 22.746 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, a to spolu s kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.660 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.471 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.738 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která na dlužné jistině činila 912,41 Kč a na dlužném poplatku 356,59 Kč. V souladu s čl. 18 smluvních podmínek má žalobkyně rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 912,41 Kč ode dne uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dále úrokem ve výši 19,98 % ročně. Žalobkyně však tyto úroky požaduje až od [datum], tj. ode dne interního odpisu dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 1.269 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Po žalovaném tak žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 1.269 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 356,59 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 662,86 Kč (tj. úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 157,71 Kč (tj. zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 19,98 % z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 912,41 Kč od [datum] do zaplacení. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 2.043 Kč s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.041 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.293 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne [datum]. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která na dlužné jistině činila 12.573,71 Kč a na dlužném poplatku částku 8.903,29 Kč. V souladu s čl. 18 smluvních podmínek má žalobkyně rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12.573,71 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně. Žalobkyně však tyto úroky požaduje až od [datum], tj. od data interního odpisu dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 21.477 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Po žalovaném tak žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 21.477 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.903,29 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 8.499,70 Kč (tj. úrok ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 267,10 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.573,71 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedené v části„ Ověřené dokumenty“, tj. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouva a doklady SIPO. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti, jakož i s ohledem na výši příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Ve smlouvách pak žalovaný potvrdil, že jeho úvěruschopnost byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována řádně, jím poskytnuté informace jsou pro tento účel dostatečné, úplné a pravdivé a současně je sám schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a vzhledem k tomu, že jeho pobyt není znám, byl mu pro toto řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník se k žalobě vyjádřil především tak, že žalobkyně žádnými relevantními důkazy nedoložila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] je proto absolutně neplatná. Při jednání soudu dne [datum] vznesl opatrovník žalovaného námitku promlčení celého dluhu, neboť ten se stal splatným již v roce 2016, zatímco žalobkyně nárok u soudu uplatnila až v roce 2020. 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 18 odst. 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel Čes