10 C 292/2021-24 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky dne 21. 9. 2019 využila přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec]. Přitom se však nemohla prokázat platným jízdním dokladem. Jízdné pak činilo 20 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč, celkem 1 020 Kč. Žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno. Žalovaná byla též před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak na svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyjádřil postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav věci:</b> Z potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 21. 9. 2019, z oznámení o závadách ze dne 21. 9. 2019 má soud prokázáno, že dne 21. 9. 2019 žalovaná cestovala vlakem [číslo] ze stanice [obec] hl. n. do stanice [obec] bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalované byla zjištěna z dokladu [číslo]. Jízdné z [obec] do [obec] činí se slevou pro cestující [číslo] let částku 20 Kč a přirážka k jízdnému činí 1 000 Kč, celkem 1 020 Kč. Žalovaná však na tento svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalobkyně se stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020 uzavřené se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], které byly pohledávky postoupeny společností [právnická osoba] Žalovaná byla výzvou ze dne 20. 3. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak svůj dluh neuhradila. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“, má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o.z., kdy smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podrobnosti stanoví podle § 2551 o. z. přepravní řády. Žalovaná byla sice v době uzavření smlouvy neplnoletá (bylo jí 15 let), ovšem již v minulosti Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1775/14, konstatoval, že je na obecných soudech, aby obecné soudy posoudili způsobilost nezletilého uzavřít smlouvu o přepravě osob v každém konkrétním případě, přičemž Ústavní soud došel k závěru, na který opakovaně navázal v nálezu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16, že„ nezletilé dítě ve věku dvanácti let (vedlejší účastnici řízení bylo v rozhodné době jedenáct let) je zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit jízdné.“ Zdejší soud má za to, že žalovaná byla v patnácti letech způsobilá k tomu, aby uzavřela smlouvu o přepravě osob. V průběhu řízení nebyly tvrzeny ani prokázány žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by žalovaná nebyla takového úsudku schopna. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d)). Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč (odst. 6 citovaného zákona). Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 020 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.