12 C 229/2021-28 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to jako dlužné jistiny v částce 3.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za expres výplatu, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 245 Kč, úroků ve výši 588 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 530 Kč a smluvních pokut ve výši 1.358 Kč, vše na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřela se žalovaným dne [datum]. 2. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně dohodla se žalovaným, že mu přenechá finanční prostředky v částce 3.000 Kč a ten jí tyto vrátí v určenou dobu včetně shora uvedených poplatků, úroků a smluvních pokut. Nebylo ani prokázáno, že žalobkyně jako věřitel částku 3.000 Kč skutečně převedla bezhotovostně na účet žalovaného či jinak předala. 3. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle ust. 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Podle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 6. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalobkyně v řízení neprokázala žádnou z rozhodujících skutečností pro posouzení jejího práva jako úvěrujícího na vrácení poskytnutých finančních prostředků, zaplacení úroků ve smyslu ust. § 2395 odst. 1 OZ a na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2048 OZ pro případ nesplnění smluvních povinností. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit důkazní návrhy k tvrzením, že mezi účastníky byl písemně dohodnut závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku 3.000 Kč a závazek žalovaného tuto částku vrátit v dohodnutém termínu a zaplatit úroky, a o následcích nesplnění této povinnosti. Ze žádného žalobkyní navrženého a soudem provedeného důkazu nevyplývá, že žalobkyně ověřila jakkoliv totožnost žalovaného, a že takto řádně ztotožněný žalovaný skutečně prostřednictvím výše uvedených internetových stránek a PIN kódu smlouvu o úvěru podepsal. Dále z provedených důkazů nevyplývá ani, že žalobkyně částku 3.000 Kč skutečně převedla na účet žalovaného. Žalobkyně totiž nepředložila žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že banka, která vede účet pro žalobkyni či žalovaného potvrzuje, transakci provedenou žalobkyní ve prospěch žalovaného v částce 3.000 Kč. Požadavek žalobce nebylo proto možné ani ve výši 3.000 Kč posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Soudu proto nezbylo než pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítnout, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení. 9. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. měl žalovaný, neboť byl ve sporu úspěšný. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.