12 C 289/2020-28 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to jako nezaplacené jistiny ve výši [částka] a poplatku za poskytnutí jistiny ve výši [částka], vše dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené se žalovanou, a dále zákonných úroků z prodlení z neuhrazené jistiny a poplatku. 2. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce dne [datum] písemně dohodl se žalovanou, že jí přenechá finanční prostředky v částce [částka] a žalovaná mu tyto vrátí v určenou dobu a zaplatí úroky v částce [částka]. Bylo ani prokázáno, že žalobce dne [datum] částku [částka] převedl bezhotovostně na účet žalované. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalované žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce již uhradila částku [částka], když žalovaná úhradu dalších částek netvrdila 3. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem jsou údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 4. Žalobkyně v řízení neprokázala žádnou z rozhodujících skutečností pro posouzení jejího práva jako věřitele na vrácení poskytnutých finančních prostředků, zaplacení úroků ve smyslu ust. § 2395 odst. 1 OZ. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit důkazní návrhy k tvrzením, že mezi účastníky byl písemně dohodnut závazek žalobkyně poskytnout žalované částku [částka] a závazek žalované tuto částku vrátit v dohodnutém termínu a zaplatit úroky, a o následcích nesplnění této povinnosti. Ze žádného žalobkyní navrženého a soudem provedeného důkazu nevyplývá, že žalobkyně ověřila jakkoliv totožnost žalované, a že takto řádně ztotožněná žalovaná skutečně prostřednictvím výše uvedených internetových stránek a [příjmení] kódu smlouvu o úvěru podepsala. Jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku neprokázala, neměla právo ani na zaplacení smluvní pokuty, úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z provedených důkazů však vyplynulo, že žalobkyně částku [částka] skutečně převedla na účet žalované. Žalobkyně ale zároveň tvrdila, že jí žalovaná částku [částka] již uhradila. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaná žalobkyni nezůstala nic dlužna ani z titulu práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Soudu proto nezbylo než žalobu zcela zamítnout. 5. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. měla žalovaná, neboť byla ve sporu úspěšná. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.