5 C 282/2021-13 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný jako cestující dne [datum] využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi Praha - Horní Počernice, a Milovice. Přitom se však nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Jízdné pak činilo 46 Kč a přirážka k jízdnému 1.000 Kč. Žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný se na adrese uvedené shora zdržuje. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 5 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je možno zvolit rozhodným právem pro smlouvu o přepravě cestujících mimo jiné právo země, ve které má dopravce své obvyklé bydliště (sídlo). S odkazem na smluvní přepravní podmínky, které tvoří nedílnou součást každé uzavřené smlouvy o přepravě, je tak rozhodným právní řád České republiky. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav věci:</b> Z potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] ze dne 1. 1. 2019, z oznámení o závadách ze dne 1. 1. 2019 má soud prokázáno, že dne 1. 1. 2019 žalovaný cestoval vlakem [číslo] ze stanice Praha - Horní Počernice do stanice Milovice bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla zjištěna z průkazu o povolení k trvalému pobytu. Jízdné Praha - Horní Počernice do Milovic činí 46 Kč a přirážka k jízdnému 1.000 Kč, celkem 1.046 Kč. Žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], které byla pohledávka postoupena společností [právnická osoba] Účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o.z., kdy smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podrobnosti stanoví podle § 2551 o. z. přepravní řády. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d)). Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč (odst.6 citovaného zákona). Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 odst. 1 o.z., kdy období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení, tedy od 2. 1. 2019. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.046 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.