5 C 3/2021-17 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum] pro pojistný produkt„ Pojištění odpovědnosti podnikatele a právnických osob“ s počátkem pojištění dne 6. 1. 2016. Na základě této pojistné smlouvy se žalovaná zavázala žalobkyni hradit pojistné 8.551 Kč ročně, splatné pololetně vždy k 6. dni 1. a 7. měsíce každého roku. Žalovaná však neuhradila pojistné splatné dne 6. 1. 2019, a to ani po opakovaných urgencích. Z důvodu neplacení pojistného tedy žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky a v souladu s ustanovením § 2804 občanského zákoníku žalovanou upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení, když v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními stanovila k úhradě dlužného pojistného lhůtu ne kratší než 1 měsíc. Žalovaná v dané lhůtě i přes upozornění žalobkyně na možný zánik pojištění dlužné pojistné neuhradila, účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni 26. 4. 2019. Za období od 6. 1. 2019 do 26. 4. 2019 včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku 8.722 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit náklady spojené s uplatněním této pohledávky ve výši 1.200 Kč. Žalovaná dlužné pojistné ani přes upomínku žalobkyně nezaplatila. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyjádřila postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva [číslo] pro pojistný produkt„ Pojištění odpovědnosti podnikatele a právnických osob“ ze dne 5. 1. 2016 s počátkem pojištění od 6. 1. 2016 na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala platit upravené jednorázové pojistné v celkové částce 8.550 Kč ročně, resp. 8.722 Kč (dle vyúčtování pojistného ze dne 5. 1. 2016), splatné ve dvou splátkách po 4.361 Kč vždy k 6. dni 1. a 7. měsíce každého roku. Žalovaná však neuhradila pojistné splatné dne 6. 1. 2019. Žalobkyně proto žalované zaslala upomínku ze dne 6. 3. 2019 k zaplacení pojistného a současně ji upozornila na zákonné následky nezaplacení pojistného. Žalovaná však na tuto upomínku žalobkyně nijak nereagovala, a proto dne 26. 4. 2019 došlo k zániku pojištění. Tuto skutečnost oznámila žalobkyně žalované dopisem ze dne 7. 5. 2019 a vyzvala ji k zaplacení dlužného pojistného ve výši 8.722 Kč. Dlužné pojistné v uvedené výši je požadováno s odkazem na ujednání stran, podle kterého nebude-li některá splátka pojistného uhrazena řádně a včas, stává se bez dalšího prvním dnem prodlení splatným celé jednorázové pojistné. Žalovaná pak na tento svůj dluh ani přes opakované upomínky ničeho nezaplatila. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2804 o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě vyhověl, když výše dlužného pojistného pak odpovídá tomu, co si strany ve smlouvě sjednaly. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení, tedy od 28. 4. 2019. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud dále vyhověl žalobě i co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky nárokovaných ve výši odpovídající § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pouze pro doplnění soud uvádí, že částku požadovaných nákladů 1.200 Kč připočetl k jistině 8.722 Kč, čímž dostal částku 9.922 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.722 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.