6 C 184/2021-19 — Okresní soud v Nymburce

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil v záhlaví tohoto rozsudku uvedenou částku z titulu neoprávněně vyplacené náhrady mzdy za čerpanou dovolenou. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici operátor výroby, přičemž v období od [datum] do [datum] čerpal dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši [částka]. Zrušením pracovního poměru ve zkušební době ze dne [datum] byl pracovní poměr žalovaného ke dni [datum] ukončen, čímž žalovaný pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy. Dále byl zjištěn přeplatek ze strany žalobkyně na zdravotním pojištění ve výši [částka]. Z celkové dlužné částky ve výši [částka] ([částka] + [částka]) byla následně žalobkyní odečtena částka [částka] jako náhrada za poplatek za zdravotnickou dokumentaci. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje dlužnou částku ve výši [částka] ([částka] – [částka]), kterou žalovaný neuhradil ani po předžalobní upomínce ze dne [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako operátor výroby na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na dobu určitou do [datum], přičemž byla sjednána zkušební doba v trvání tří měsíců (prokázáno pracovní smlouvou ze dne [datum]). Vedoucí žalovaného navrhl dne [datum] zrušení pracovního poměru žalovaného ve zkušební době (prokázáno dopisem ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanému dopisem ze dne [datum] oznámila, že s ním zrušuje pracovní poměr ve zkušební době, písemnost byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena dne [datum] (prokázáno dopisem ze dne [datum] včetně dodejky). Žalovaný čerpal v lednu 2021 celkem 4 dny dovolené, konkrétně od [datum] do [datum] (prokázáno docházkovým listem), za což mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši [částka] (prokázáno výplatní páskou). Žalovanému byl rovněž vyplacen přeplatek na zdravotním pojištění ve výši [částka] a zároveň stržen poplatek [částka] za zdravotnickou dokumentaci, pohledávka za žalobkyní tak celkem činí [částka] (prokázáno výplatní páskou). Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky nejpozději do [datum] prostřednictvím zástupce dopisem ze dne [datum], doručeným dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou). Po právní stránce soud posoudil věc takto: Podle § 66 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), mohou zaměstnavatel i zaměstnanec zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější. Podle § 213 odst. 3 zákoníku práce zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok podle odstavce 1 nebo 2, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené. Podle § 222 odst. 4 věty první zákoníku práce je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný čerpal ve dnech [datum] – [datum] dovolenou, za což mu žalobkyně vyplatila náhradu mzdy ve výši [částka]. Pracovní poměr žalovaného byl však dne [datum] zrušen ve zkušební době, žalovanému tak právo na dovolenou za kalendářní rok 2021 v souladu s § 213 odst. 3 zákoníku práce nevznikl, a proto byl žalovaný povinen podle § 222 odst. 4 zákoníku práce tuto žalobkyní uhrazenou náhradu vrátit spolu s přeplatkem za zdravotní pojištění ve výši [částka], což ani přes výzvu zástupce žalobkyně neučinil. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, kdy byla dlužná částka snížena žalobkyní o částku [částka] představující náhradu za poplatek za zdravotnickou dokumentaci. Soud rovněž vyhověl i požadovanému příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti obsaženého v upomínce žalobkyně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.