6 C 89/2021-26 — Okresní soud v Nymburce

Žalobci se podanou žalobou domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost odhlásit sídlo společnosti [právnická osoba] z adresy [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a zaplatit částku ve výši [částka] Kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne [datum] žalovaný jako prodávající prodal ve smlouvě uvedené nemovité věci, které žalobci jako kupující nabyli do společného jmění manželů. Současně se žalovaný kupní smlouvou zavázal, že do 60 dní od předání nemovitostí zajistí odhlášení sídla společnosti [právnická osoba] z domu na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], přičemž je žalovaný společníkem a zároveň jednatelem dané společnosti. Pro případ prodlení s odhlášením sídla účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý den prodlení. Žalobci se proto vedle uložení povinnosti odhlásit sídlo společnosti po žalovaném domáhají uhrazení smluvní pokuty za období od [datum], neboť byl povinen sídlo společnosti odhlásit do [datum], do podání žaloby dne [datum], celkem žalobci požadují za 68 dní prodlení částku ve výši [částka] (68 x [částka]). Žalobci zaslali žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však nezajistil odhlášení sídla společnosti, ani neuhradil smluvní pokutu. Usnesením ze dne 29. 6. 2021, č.j. 6 C 89/2021-21, soud žalovanému uložil podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř“), aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Dále byl žalovaný upozorněn, že soud rozhodne ve věci samé rozsudkem pro uznání, pokud se žalovaný bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří nebo ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání. Usnesení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o.s.ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, když poslední den lhůty uplynul dne [datum], jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobců uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzované věci se jedná o spor z titulu kupní smlouvy, v níž se žalovaný zavázal zajistit odhlášení sídla společnosti, jejíž je společníkem a jednatelem, a zároveň uhradit smluvní pokutu, pokud danou povinnost ve stanovené lhůtě nesplní. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o.s.ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval podle § 153a odst. 4 o.s.ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona o.s.ř..