8 C 139/2021-43 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], dříve [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o poskytnutí bankovních produktů a služeb, v rámci níž byl žalované povolen debetní zůstatek na běžném korunovém účtu – [anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, sazebník poplatků a úrokový lístek. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dodržovat podmínky pro vedení běžného účtu dle dispozic, zejména v souvislosti s debetním zůstatkem, jenž byl povolen ve výši 5 000 Kč, zajistit minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % limitu, splatit povolený debet minimálně jedenkrát za 180 dní a nepřekročit výši povoleného debetu. Vzhledem k neplnění výše uvedených ustanovení smlouvy (tj. přečerpání povoleného limitu) využila banka své oprávnění ze smlouvy a převedla debetní zůstatek běžného účtu na zvláštní úvěrový účet č. [bankovní účet]. Převedením dluhu ve výši 7 479,96 Kč na úvěrový účet poskytla banka žalované úvěr, přičemž finanční prostředky byla žalovaná povinna vrátit bance. Nový úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši podle úrokové sazby pro nepovolený debetní zůstatek, která činí 29 % ročně. Žalovaná však splátky nehradila a výzvou ze dne 5.3.2019 jí bylo z tohoto důvodu oznámeno zesplatnění dluhu. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 7 479,96 Kč. Pohledávka z výše uvedeného titulu byla ke dni 20.11.2020 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně a žalovaná svůj souhlas vyslovily postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Na základě listinných důkazů předložených účastníky dospěl soud k následujícímu skutkovému zjištění. Žalovaná dne 1.7.2009 podepsala listinu označenou jako„ smlouva o bankovních službách“, na základě které se původní věřitel zavázal pro žalovanou vést běžný účet. Dne 2.9.2016 podepsala žalovaná smlouvu označenou jako„ Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách“ na základě které se původní věřitel zavázal poskytnou žalované úvěr formou povoleného debetního zůstatku na běžném korunovém účtu – [anonymizováno] do výše 5 000 Kč. Dopisem ze dne 5.3.2019 byla žalované oznámeno zesplatnění ke dni 4.3.2019. Ke dni 31.12.2020 činil zůstatek úvěru 7 479,96 Kč a úrok z prodlení 899,76 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaná cokoliv zaplatila. <i>5. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení).</i> <i>6. Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).</i> 7. Smlouvou o úvěru se podle § 497 obch. zák. zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele (§ 499 obch. zák.) 8. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 9. Podle § 502 odst.1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 10. Podle § 365 věty prvé obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 11. Podle § 369 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 12. Podle § 544 odst. 1 a 2 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 13. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2 citovaného ustanovení). 14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně. Bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. zák. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky ve smyslu § 273 odst. 1 obch. zák. Z důvodu porušení smluvních povinností původní věřitel v souladu s obchodními podmínkami zesplatnil úvěr a převedl zůstatek na nově vytvořený úvěrový účet. Ani poté však žalovaná nedostála své povinnosti a původní věřitel i tento úvěr zesplatnil. Do podání žaloby zůstává k zaplacení částka 7 479,96 Kč. Pohledávka byla ve smyslu § 524 odst. 1 obč. zák. postoupena na žalobkyni. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku ve výši 29 % p.a. z částky 7 479,96 Kč od 6.3.2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od od 12.7.2019 do 21.11.2020 ve výši 899,76 Kč a úroku z prodlení z částky 7 479,96 Kč od 21.11.2020 do zaplacení uplatněného v souladu s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 479,96 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.