9 C 155/2021-33 — Okresní soud v Nymburce

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 175,78 Kč se smluvním úrokem ve výši 1 546,14 Kč, smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 077,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 767,29 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 077,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou dne 26. 2. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“). Na základě uvedené smlouvy poskytl Původní věřitel žalované zápůjčku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 302 Kč, a to v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Původní věřitel dle žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce náležitě posoudil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, kdy vycházel z údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru, a dále z listin, které žalovaná k prokázání těchto údajů předložila. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední splátku uhradila 13. 4. 2018), svůj dluh měla žalovaná uhradit do 7. 1. 2019. Pohledávka Původního věřitele za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dluží na jistině zápůjčky 5 077,65 Kč a na souhrnném poplatku 4 098,13 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaná dlužnou částku ani částečně neuhradila. 2. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 15. 10. 2021 žalobu částečně zpět, a to ohledně části požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 195,73 Kč. Žalobkyně tak místo vypočteného zákonného úroku z prodlení ve výši 767,29 Kč nově požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 571,56 Kč. Soud proto postupem dle § § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl o částečném zastavení řízení (výrok I. rozsudku). 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 26. 2. 2018 s Původním věřitelem smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl Původní věřitel žalované zápůjčku 7 000 Kč, převzetí peněz v hotovosti žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit společně s poplatkem ve výši 5 302 Kč, celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit Původnímu věřiteli částku 12 302 Kč, a to 45 týdenními splátkami po 274 Kč. Dle smlouvy o zápůjčce činila výpůjční úroková sazba 29 % ročně. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka byla zaplacena 13. 4. 2018, celkem zaplatila 2 727 Kč, jak soud zjistil z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] z tvrzení žalobkyně. Před poskytnutím zápůjčky žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání a bydlí na ubytovně, má jednu vyživovací povinnost, nevlastní automobil a je v domácnosti. Žalovaná dále uvedla, že pobírá příspěvek od úřadu práce (rodičovský příspěvek) ve výši 6 333 Kč měsíčně, nesplácí žádné jiné úvěry nebo půjčky a nemá zřízen bankovní účet. Výdaje žalovaná odhadla na částku 5 000 Kč měsíčně. Poskytnutí zápůjčky žalovaná odůvodnila neočekávanými výdaji. Pohledávka Původního věřitele za žalovanou, plynoucí ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce, byla ke dni 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni a žalovaná o tom byla Původním věřitelem písemně vyrozuměna (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně části seznamu postoupených pohledávek – pohledávka za žalovanou uvedena pod položkou [číslo] oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, odeslané žalované 14. 2. 2020). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 28. 1. 2021, který jí byl doručen dne 1. 2. 2021 – dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 12. 2. 2021. Žalovaná dlužnou částku ani poté nezaplatila. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 5. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. ke dni 17. 11. 2015 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 8. V daném případě Původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč, aniž by před jejím poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl nedostatečně, neboť pokud by zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musel by Původní věřitel dospět k závěru, že požadovanou zápůjčku 7 000 Kč nelze žalované poskytnout, neboť žalovaná není schopna ji splácet. Původní věřitel bez dalšího ověření vycházel z výdajů žalované 5 000 Kč měsíčně, a to i přesto, že žalovaná měla mít další vyživovací povinnost - dle údajů sdělených žalovanou se jednalo o vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, na které byl žalované vyplácen rodičovský příspěvek 6 333 Kč měsíčně, jakožto její jediný příjem; Původní věřitel si žádným způsobem výdaje žalované neověřil (navíc v zákaznické kartě bylo uvedeno, že jde o odhadované výdaje). Podobně pak nebyl náležitě doložen, a zejména ze strany Původního věřitele odborně posouzen příjem žalované, kdy tvrzený vyplácený příspěvek 6 333 Kč měsíčně od úřadu musel v Původním věřiteli vyvolat pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna poskytnutou zápůjčku splácet tak, jak bylo ve smlouvě sjednáno. I za předpokladu, že by skutečnosti uvedené žalovanou byly pravdivé, nebyla žalovaná schopna zápůjčku splácet - pokud by skutečně měsíční příjem žalované činil 6 333 Kč měsíčně a výdaje jen 5 000 Kč měsíčně, pak by žalované na splácení zápůjčky zbývalo jen 1 333 Kč, přičemž splátka byla sjednána na 274 Kč týdně, tj. nejméně 1 096 Kč měsíčně. Je tak nepochybné, že úvěruschopnost žalované nebyla Původním věřitelem náležitě zkoumána, ze strany žalované nebyly doloženy příjmy, výdaje pak nebyly ani zjišťovány (zejména výdaje na ubytovnu, potřeby vyživovaného nezletilého dítěte). 9. Soud proto dospěl k závěru, že Původní věřitel neměl žalované dne 26. 2. 2018 zápůjčku ve výši 7 000 Kč s týdenní splátkou 274 Kč poskytnout. Pokud i přes uvedené nedostatečné posouzení úvěruschopnosti Původní věřitel zápůjčku žalované poskytnul, pak je třeba uzavřenou smlouvu o zápůjčce hodnotit jako neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 273 Kč, představující vyčerpanou a nesplacenou jistinou zápůjčky (zápůjčka 7 000 Kč, žalovaná uhradila 2 727 Kč); platby žalované je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce započítat na částku, která byla žalované na základě neplatně uzavřené smlouvy Původním věřitelem poskytnuta. Dále je žalovaná z uvedené částky povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 2. 2021, tedy ode dne následujícího po lhůtě, která byla žalované poskytnuta pro úhradu dlužné částky v předžalobní upomínce žalobkyně (dlužnou částku měla žalovaná dle doručené výzvy zaplatit do 12. 2. 2021, což neučinila, a proto je od 13. 2. 2021 v prodlení), do zaplacení (povinnost zaplatit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 902,78 Kč (smluvní úrok a poplatek dle neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce), včet