9 C 82/2021-29 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 124 Kč se smluvním úrokem ve výši 1 603,57 Kč, smluvním úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 2 178,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 328,17 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 178,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou dne 17. 11. 2015 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“). Na základě uvedené smlouvy poskytl Původní věřitel žalovanému zápůjčku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 526 Kč, a to v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 346 Kč. Původní věřitel dle žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce náležitě posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, kdy vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, a dále z listin, které žalovaný k prokázání těchto údajů předložil. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas (poslední splátku uhradil 15. 4. 2018), svůj dluh měl žalovaný uhradit do 27. 9. 2016. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dluží na jistině zápůjčky 2 178,52 Kč a na souhrnném poplatku 945,48 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 17. 11. 2015 s Původním věřitelem smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl Původní věřitel žalovanému zápůjčku 9 000 Kč, převzetí peněz v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit společně s poplatkem ve výši 6 526 Kč, celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit Původnímu věřiteli částku 15 526 Kč, a to 45 týdenními splátkami po 346 Kč. Dle smlouvy o zápůjčce činila výpůjční úroková sazba 21,9 % ročně. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla zaplacena 15. 4. 2018, celkem zaplatil 12 402 Kč, jak soud zjistil z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] z tvrzení žalobkyně. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným, plynoucí ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce, byla ke dni 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl Původním věřitelem písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně části seznamu postoupených pohledávek – pohledávka za žalovaným uvedena pod položkou [číslo] oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, odeslané žalovanému 14. 2. 2020). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem žalobkyně ze dne 23. 4. 2020, dlužnou částku ani poté nezaplatil. Po provedeném dokazování naopak soud nemá za prokázané, že by Původní věřitel před poskytnutím zápůjčky žalovanému ve výši 9 000 Kč s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně náležitě netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jaká zjištění Původní věřitel v této věci učinil a k jakým závěrům dospěl; žalovaná nepředložila žádné důkazy, kterými by mělo být splnění této zákonem stanovené povinnosti prokázáno. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. ke dni 17. 11. 2015 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku 9 000 Kč, aniž by před jejím poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno a prokázáno, že by vůbec Původní věřitel úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky posuzoval, přičemž soud neměl možnost poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat, zda a jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky posuzována, neboť žalobkyně se k prvnímu jednání dne 29. 7. 2021 nedostavila, z tohoto jednání se omluvila; na nezbytnost doplnění tvrzení a prokázání posouzení úvěruschopnosti Původním věřitelem pak byla žalobkyně upozorněna již před jednáním, a to usnesením soudu ze dne 21. 4. 2021, č.j. 9 C 82/2021-10, které jí bylo doručeno dne 23. 4. 2021. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť vůbec netvrdila a neprokázala, že Původní věřitel s odbornou péčí posoudil před uzavřením smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost poskytnutou zápůjčku splácet. S ohledem na shora uvedené byla smlouva o zápůjčce uzavřená mezi Původním věřitelem a žalovaným posouzena dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatná, neboť Původní věřitel před uzavřením smlouvy náležitě neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil Původnímu věřiteli celkem částku 12 402 Kč, je nepochybné, že jistina zápůjčky ve výši 9 000 Kč byla zcela uhrazena, a to nejpozději k datu poslední úhrady provedené žalovaným, tj. 15. 4. 2018. Soud proto podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť plnění, které bylo na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému poskytnuto Původním věřitelem, bylo Původnímu věřiteli žalovaným již zcela vráceno. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci byl plně úspěšný žalovaný, avšak žádné náklady řízení mi nevznikly.