10 C 13/2022-20 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného nadepsanému soudu dne 4. 10. 2021 vůči žalované domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (24 Kč) a přirážky (1 500 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě jí provozovaným prostředkem hromadné dopravy, spočívajícím v jízdě bez jízdního dokladu dne 30. 7. 2021. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se v rámci kontroly, provedené na lince metra C provozované žalobkyní, neprokázala platným jízdním dokladem, přičemž o provedené kontrole byl sepsán zápis [číslo]. Totožnost žalované byla při kontrole ověřována z jejího občanského průkazu a žalovaná zápis o kontrole podepsala. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí dle čl. 8 odst. 4„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně 1 500 Kč. V zápisu o provedené kontrole pak byla žalovaná mj. poučena, že v případě, splatí-li předepsané plnění na místě či ve lhůtě 15 dnů, činí výše přirážky 800 Kč. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaná použila k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázala jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto je povinna zaplatit žalobkyni dlužné jízdné i přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucím z částky 1 524 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, neboť splatnost nárokovaného plnění byla stanovena k 30. 7. 2021, a žalovaná se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostala do prodlení, s tím, že nevyužila možnost splatit předepsané plnění ve zkrácené lhůtě 15 dnů od data kontroly, a plnit tak s nižší přirážkou. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla formou podání ze dne 16. 9. 2021 zástupcem žalobkyně vyzvána k dobrovolnému uhrazení vzniknuvšího dluhu, uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady, zahrnující částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.