10 C 178/2022-22 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným nadepsanému soudu dne 25. 3. 2022, po žalované domáhala zaplacení jízdného (2 x 30 Kč) a přirážek (2 x 1 500 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě jí provozovanými prostředky hromadné dopravy (tramvajemi), a to z důvodu uskutečnění přepravy bez platného jízdního dokladu dne ve dnech 18. a 31. 1. 2022. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaná (t. č. nezletilá) formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda s vyřízením věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalované doručena spolu s uvedenou výzvou dne 1. 8. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Nato doručovatel státního podniku Česká pošta zásilku vhodil do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalované. Souběžně byla žaloba, spolu s výzvou k vyjádření stran rozhodnutí věci bez nařízení jednání, ve smyslu § 50b odst. 4 písm. b) o. s. ř., zaslána též rodičům žalované, jakožto jejím zákonným zástupcům, ve smyslu § 22 o. s. ř. Matce žalované, [jméno] [celé jméno žalované], byla předmětná zásilka doručena k 20. 7. 2022, oproti jejímu podpisu, otci, [jméno] [příjmení], pak byla zásilka doručena 29. 7. 2022, přičemž doručují orgán, po uplynutí desetidenní úložní lhůty, vrátil zásilku zpět soudu, na jehož úřední desce bylo následně o aktu doručení vyvěšeno oznámení. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se v rámci kontrol, provedených ve dnech 18. a 31. 1. 2022 v lince [číslo] tramvaje provozované žalobkyní, neprokázala jízdními doklady. O provedených kontrolách byly sepsány zápisy [číslo] [číslo]. Totožnost žalované byla při kontrolách ověřována z dokladu vydaného Policií České republiky. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí dle čl. 8 odst. 4„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně 1 500 Kč. V zápisech o provedených kontrolách byla žalovaná mj. poučena, že v případě, splatí-li předepsané plnění na místě či ve lhůtě 3 pracovních dnů, činí výše přirážky 800 Kč Cena základní, pásmové jízdenky činila, dle t. č. účinného tarifu žalobkyně, 30 Kč. Obě plnění, tj. jízdné i přirážky, byla žalovaná povinna zaplatit již při kontrolách, avšak tato při kontrolách a ani dodatečně nezaplatila ničeho. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaná dvakráte použila k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní (tramvaj), přičemž se neprokázala jízdním dokladem. Svým jednáním tak porušila ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto byla povinna zaplatit žalobkyni jednak nezaplacené jízdné (2 x 30 Kč) a dále též dvě přirážky k jízdnému, jejichž výše, dle„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně, činí 1 500 Kč. Přirážka k jízdnému je dle § 2052 o. z. svojí právní povahou smluvní pokutou, tedy samostatnou, akcesoricky vznikající, pohledávkou, založenou z uzavřené smlouvy o přepravě (viz plenární nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 ze dne 10. 1. 2001, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 78/2001 Sb.), přičemž povinnost platit předmětnou přirážku žalované (byť t. č. nezletilé), ve smyslu § 2048 odst. 2 o. z., vznikla až po dovršení 15. roku. K částce jízdného a přirážek žalobkyni náleží i příslušenství, zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S tím, že žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení uplatnila od data následujícího po datu splatnosti (tj. po datu provedení kontroly). Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch a zároveň žalované více než 7 dnů před podáním žaloby zaslala prostřednictvím svého zástupce písemnou výzvu k plnění, má podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, tedy na nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Tyto náklady zahrnují 3 x úkon právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky, 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14 odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, to vše navýšeno o 21% DPH v částce 189 Kč, dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., a dále též náhradu za zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je, ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., odůvodněn zkráceně, toliko s uvedením předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a stručného právního posouzení.