10 C 243/2022-167 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným nadepsanému soudu dne 13. 5. 2021, ve znění doplnění ze dne 24. 10. 2022, domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 890,68 Kč, sestávající z platby za odběr elektrické energie (1 190,68 Kč) a smluvních pokut za prodlení s platbou přesahující 10 dnů (100 Kč) a za předčasné ukončení právního poměru, z jehož titulu měla být žalovanému dodávána elektřina (9 x 400 Kč, tj. 3 600 Kč), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Takto popsaný nárok žalobkyně uplatnila s odkazem na smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 15. 8. 2019, ve znění svých všeobecných obchodních podmínek. Odebraná energie za období od 9. 1. 2021 do 4. 5. 2021 byla žalovanému vyúčtována fakturou vs. [číslo] ve znění opravné faktury vs. [číslo] konkrétně částkou 1 190,68 Kč, zohledňující dřív zaplacenou zálohu ve výši 120 Kč a smluvní pokuty ve výši 200 Kč za prodlení se zaplacením záloh. Předepsané plnění bylo splatné k 8. 7. 2021. Žalovaný však na vyúčtovanou částku nehradil ničeho, načež, poté co jeho prodlení dosáhlo trvání 10 dnů, mu žalobkyně naúčtovala smluvní pokutu ve výši 100 Kč a již dřív právní poměr ze shora označené smlouvy, cestou odstoupení, k 16. 5. 2021 ukončila. S tím, že právní poměr ze shora označené smlouvy byl ukončen předčasně, 9 měsíců před uplynutím doby, na níž byl sjednán, za což si žalobkyně naúčtovala smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý z měsíců, po kterou nebyl právní poměr ze shora označené smlouvy konzumován, tj. ve výši 9 x 400 Kč. Oba účastníci souhlasili s vyřízením věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný na základě fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba, spolu s výzvou k vyjádření a sdělení souhlasu s vyřízením věci bez jednání, byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 16. 10. 2022. Žalovaný se však nijak k uplatněnému nároku ani k výzvě nevyjádřil. Z předložených listin vzal soud za prokázaný níže popsaný závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se oproti podpisu„ Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny“, datované k 15. 8. 2019, a s odkazem na„ [ulice] podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny [číslo]“ (dále jen„ VOP“), s účinností od 15. 8. 2019 zavázala po dobu 30 měsíců (s výhradou automatické prolongace, limitované toliko výslovným předchozím nesouhlasem účastníků-viz sekce„ UZAVŘENÍ A TRVÁNÍ SMLOUVY“) žalovanému dodávat elektřinu na odběrné místo na adrese [adresa], oproti čemuž se žalovaný zavázal platit měsíční zálohy, s výhradou případného doúčtování přeplatku/nedoplatku. Dodatečné vyúčtování se řídilo čl. 5 VOP a žalobkyně se jej zavázala realizovat formou vystavení dodatečné faktury. Cena dodávané elektřiny byla stanovena s odkazem na interní ceník žalobkyně. Pro případ, kdyby se žalovaný dostal s plněním na kteroukoli předepsanou platbu do prodlení po dobu delší než 10 dnů, zavazoval se tento v sekci shora označené smlouvy, nazvané„ OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“ (psané drobným jednotným písmem, bez grafického rozlišení a v rámci relativně rozsáhlého odstavce), zaplatit žalobkyni 100 Kč za jeden každý případ takového prodlení. V téže sekci shora označené smlouvy také bylo založeno právo žalobkyně nárokovat smluvní pokutu ve výši 400 Kč za jeden každý měsíc, o který by byl právní poměr sjednaný na dobu určitou žalobkyní jednostranně ukončen. Právo žalobkyně odstoupit od sjednané smlouvy, mj. v případě, pokud by žalovaný opakovaně neplnil smluvně převzaté platební povinnosti, zakotvoval čl. 8 1 VOP. Žalobkyně následně žalovanému, prostřednictvím faktury vs. [číslo], ve znění opravné faktury vs. [číslo] předepsala k úhradě doplatek za dodanou elektřinu ve výši 1 190,68 Kč za období od 9. 1. 2021 do 4. 5. 2021, splatný do 8. 7. 2021. Žalovaný však předepsané plnění k datu 8. 7. 2021 nezaplatil, a proto mu žalobkyně naúčtovala smluvní pokutu ve výši 100 Kč, a to fakturou vs. [číslo] přičemž již dřív, konkrétně výzvou podanou k poštovní přepravě dne 19. 3. 2021, byl žalovaný upomínán k zaplacení záloh za měsíce únor a březen 2021, v souvislosti s čímž mu žalobkyně taktéž naúčtovala dvě smluvní pokuty po 100 Kč. Již k 16. 5. 2021 tak žalobkyně, dopisem z téhož dne, podaného k poštovní přepravě dne 18. 5. 2021, od právního poměru ze„ Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny“ odstoupila. A to s poukazem na opakované porušení platebních povinností ze strany žalovaného, jemuž, prostřednictvím faktury vs. [číslo] naúčtovala smluvní pokutu ve výši 3 600 Kč, odpovídající 400 Kč za každý z 9 měsíců (období od 4. 5. 2021 do 15. 2. 2022), o který byl jednostranně ukončený právní poměr zkrácen. K úhradě nárokované částky pak byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně dokumentem označeným jako„ Výzva k úhradě pohledávky před podáním žaloby“, datovaným k 6. 10. 2021, jenž byl k poštovní přepravě podán dne 7. 10. 2021. Shora vymezený závazkově právní poměr mezi účastníky soud kvalifikoval dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“) a co do nároku na zaplacení částky 1 190,68 Kč, vyúčtované fakturou [číslo] jí korespondujícímu zákonnému úroku z prodlení jdoucímu od 9. 7. 2021 i smluvní pokutě ve výši 100 Kč, shledal uplatněný nárok důvodným. V daném případě vzal soud z předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jíž žalovanému řádně poskytla. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni cenu za takto odebranou energii a za období od 9. 1. 2021 do 4. 5. 2021 tak byla žalovanému, se zohledněním již zaplacených záloh a dřív naúčtovaných smluvních pokut, k úhradě po právu předepsána částka 1 190,68 Kč, jíž však žalovaný k datu předepsané splatnosti, tj. k. 8. 7. 2021, nezaplatil. K datu 9. 7. 2021 se tak žalovaný dostal s plněním na naposled uvedenou částku do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., a žalobkyni tak k 9. 7. 2021 vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z. Současně také žalobkyni, ve smyslu shora cit. ustanovení sjednané smlouvy, resp. VOP a § 2048 odst. 1 o. z., vzniklo též právo na řádně proúčtovanou smluvní pokutu ve výši 100 Kč, ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z., neboť žalovaný plnění proúčtované fakturou vs. [číslo] nezaplatil ani do 10 dnů po datu předepsané splatnosti, obdobně jako již dřív proúčtovaná plnění za zálohy splatné v únoru a březnu 2021. Právě v důsledku opakovaného prodlení s plněním předepsaných záloh také žalobkyně, ve smyslu § 2001 o. z., od právního poměru ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny odstoupila, a tento v květnu 2021, konkrétně k 16. 5. 2021, po právu jednostranně ukončila. Naopak, co do nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 600 Kč soud uplatněný nárok důvodným neshledal. V této souvislosti vzal soud předně v úvahu, že žalobkyně se žalovaným právně jednala v rámci své podnikatelské činnosti, přičemž žalovaný naopak vystupoval mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z. Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny tak bylo na místě po právní stránce vyhodnotit jako smlouvu spotřebitelskou, ve smyslu § 1810 o. z., a tuto vykládat ve prospěch žalovaného, spotřebitele, ve smyslu § 1812 odst. 1 o. z. (srovnej s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 ze dne 30. 10. 2019, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 55/2020 civ., týkajícím se obdobné situace, avšak v mezích právního poměru mezi podnikajícími subjekty). Z hlediska ochrany spotřebitele, slabší smluvní strany, pak soud ujednání o předmětné smluvní pokutě shledal jako ujednání tzv. zakázané, ve smyslu § 1813 o. z., tedy po právní stránce nicotné, ve smyslu § 1815 o. z. V tomto směru je třeba předmětnému ujednání vytknout (i.) grafickou nepřehlednost, neboť je toto zahrnuto v rámci obsáhlého odstavce psaného drobným písmem, (ii.) výrazné vychýlení práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného - spotřebitele (v neprospěch žalobkyně není sjednána žádná smluvní pokuta, a to ani pro případ, pokud by právní poměr jednostranně ukončil žalovaný, nadto je žalovaný za neplnění platebních povinností sankcionován de facto dvakráte, neboť je mu účtována jednak pokuta za jeden každý případ prodlení delšího než 10 dnů a dále též za ukončení právního poměru ze smlouvy, vyvolaného taktéž neplněním platebních povinností) a (iii.) fixaci žalovaného - spotřebitele na sjednaný právní poměr s tlakem na jeho plné zkonzumování a s případnou sankcí za předčasné ukončení (jakkoli se jedná o poměr soukromoprávní, daný režimem tzv. smluvní autonomie). S tím, že na takto předestřeném právním závěru nezměnily nic ani poukazy žalobkyně na skutečnost, že některé krajské soudy obdobné nároky shledávají důvodnými (viz celkem 15 rozhodnutí krajských soudů v [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec]). Tím spíše pak za situace, kdy lze dohledat i