12 C 111/2022-23 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně domáhala po žalované peněžitého plnění s příslušenstvím uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to jako nezaplacené jistiny ve výši 5.000 Kč, kterou žalované poskytl právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], s. r. o. dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené za použití prostředků komunikace na dálku s tím, že její splatnost nastala dne [datum]. 2. V řízení nebylo prokázáno, že by se [právnická osoba], s. r. o. (věřitel) dohodla se žalovanou, že jí přenechá finanční prostředky v částce 5.000 Kč a ta jí tyto vrátí v určenou dobu a zaplatí úroky. Nebylo ani prokázáno, že věřitel finanční prostředky v částce 5.000 Kč skutečně převedl bezhotovostně na účet žalované či jinak předal. 3. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 5. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 6. Žalobkyně v řízení neprokázala žádnou z rozhodujících skutečností pro posouzení práva věřitele na vrácení poskytnutých finančních prostředků a zaplacení úroků ve smyslu ust. § 2395 odst. 1 OZ. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit důkazní návrhy k tvrzením, že mezi věřitelem a žalovanou byl písemně dohodnut závazek věřitele poskytnout žalované finanční prostředky v částce 5.000 Kč a závazek žalované tyto v dohodnutém termínu vrátit a zaplatit úroky, a o následcích nesplnění této povinnosti. Ze žádného žalobkyní navrženého a soudem provedeného důkazu nevyplývá, že věřitel ověřil jakkoliv totožnost žalované, a že takto řádně ztotožněná žalovaná skutečně za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru podepsala. Dále z provedených důkazů nevyplývá ani, že věřitel finanční prostředky v částce 5.000 Kč skutečně převedl na účet žalované. Žalobce totiž nepředložil žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že banka, která vede účet pro žalovanou, potvrzuje transakci provedenou věřitelem ve prospěch účtu žalované v částce 5.000 Kč. Požadavek žalobkyně nebylo proto možno posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Soudu proto, aniž by se dále zabýval otázkou postoupení pohledávky věřitele žalobkyni, nezbylo než pro neunesení důkazního břemene o tvrzené existenci pohledávky věřitele za žalovanou žalobu zamítnout, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení. 7. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. měla žalovaná, neboť byla ve sporu úspěšná. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.