12 C 169/2022-22 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (banka) se žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] z jejíhož titulu poskytla banka žalované finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, které žalovaná měla i s úroky vrátit ve splátkách. Žalovaná se však dostala do prodlení a banka proto prohlásila úvěr za splatný dne [datum] s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 109.063,34 Kč a na poplatcích částku 3.063 Kč, na smluvním úroku ve výši 15,9 % z jistiny do [datum] a na úroku z prodlení do [datum] částku 1.963,46 Kč. Žalobkyně tvrdila, že banka úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou, nahlédnutím do příslušných registrů a databází, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Banka žalobkyni pohledávku za žalovanou postoupila na základě písemných smluv o postoupení ze dne [datum] a žalované to bylo oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že mezi bankou a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že banka poskytne žalované finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu i s úroky ve splátkách po 1.878 Kč měsíčně nejpozději do [datum]. 4. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr dne [datum] uvedla ke svým poměrům, že je vdaná, má příjem ze závislé činnosti ve výši 10.861 Kč čistého měsíčně, bydlí v nájemním bytě. Dále prohlásila, že výdaje na bydlení činí 1.500 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že nemá závazky u jiných poskytovatelů. Ostatní výdaje žalovaná co do výše nespecifikovala. 5. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že ke dni [datum] zaměstnavatel žalované potvrdil příjem ve výši 10.861 Kč čistého měsíčně. 6. Z výpisu z registru žalobkyně soud zjistil, že žalovaná ke dni [datum] neměla poskytnuté úvěry mimo banku. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy ke smlouvě č- 1 – seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že banka se dohodla písemně se [právnická osoba], [anonymizováno] o postoupení pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo]. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že banka dne [datum] oznámila žalované postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se dohodla písemně se [právnická osoba], [anonymizováno] o postoupení pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo]. 10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno] dne [datum] oznámila žalované postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] žalobkyni, a to dopisem odeslaným dne [datum]. 11. Skutečnost, že banka žalované poskytla finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet] nebyla prokázána. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout k těmto tvrzením důkazní návrhy, případě důkazy předložit a o následcích nesplnění těchto povinností. Další důkazy (výzvy k plnění a předžalobní výzva) soud již neprováděl, neboť jejich provedení s ohledem na toto neprokázané tvrzení bylo nadbytečné. 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi bankou, [právnická osoba], [anonymizováno] a žalobkyní, včetně jejího oznámení žalované, a to v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobkyně na jejím základě vstoupila do práv původního věřitele - banky dle § 1879 a násl. o. z. 20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a bankou jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda banka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem,