12 C 181/2021-154 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobce se proti žalovaným domáhal určení vlastnického práva k pozemkům pozemky p. [číslo] p. [číslo] v obci a katastrální území Nymburk (dále jen„ pozemek [číslo]“ a„ pozemek [číslo]“). Tvrdil, že žalovaní nabyli vlastnické právo k uvedeným pozemkům od [titul]. [jméno] [příjmení] a společnosti [právnická osoba], kteří nabyli vlastnické právo k pozemku [číslo] od restituentů Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ restituenti“) a následně z pozemku [číslo] nechali oddělit pozemek [číslo]. Restituenti vlastnické právo získali na základě rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 238/2018-760 ze dne 29. 1. 2019 ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2019 č.j. 23 Co 238/2018-767 a ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu č.j. 7C 81/2015-695 ze dne 12. 6. 2018. Uvedená rozhodnutí v řízení o dovolání zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2019, č.j. 28 Cdo 2924/2019-812. Dle žalobce restituenti k převodu vlastnického práva neměli řádný právní titul a navíc již v době převodu věděli o podaném dovolání. Pozemek [číslo] proto nemohl být platně převeden z vlastnictví žalobce do vlastnictví restituentů, neboť projev vůle žalobce nebyl nikdy řádně nahrazen rozhodnutím soudu, když žaloba restituentů byla nakonec zamítnuta. Žalobce je proto i nadále vlastníkem obou pozemků a jelikož se jedná o pozemky zapsané v katastru nemovitostí, svědčí žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení. 2. Žalovaný 1) navrhoval zamítnutí žaloby. Poukazoval na to, že restituenti převedli vlastnické právo k pozemku [číslo] [titul]. [jméno] [příjmení] a společnosti [právnická osoba] dne [datum]. Stalo se tak tedy po právní moci uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], která nastala dne [datum]. V té době nebylo dovolání podáno. Po zrušení uvedeného rozsudku dovolacím soudem byla sice žaloba v dalším řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 zamítnuta, avšak stalo se tak pro dodatečně nastalý nedostatek pasivní legitimace [anonymizována tři slova], když v době rozhodování soudu [země] pozemek [číslo] již nevlastnila. Právní předchůdce žalovaných ing. [jméno] [příjmení] nabyl pozemek [číslo] od restituentů, kteří byli v době převodu vlastnického práva zapsáni ve veřejném seznamu. [titul] [příjmení] nabyl vlastnické právo dle názoru žalované 1) platně, byť byl nabývací titul následně zrušen, a to s ohledem na ustanovením § 243g odst. 2 o. s. ř. Stejnou ochranu požívají i jeho právní nástupci, tedy oba žalovaní. [titul]. [jméno] [příjmení] byl navíc, coby nabyvatel, v dobré víře, když poznámka spornosti nebyla v katastru nemovitostí zapsána ještě k [datum]. Žalovaný 1) nabyl pozemek směnou v roce 2020 za účelem realizace záměru dalšího rozvoje v dané lokalitě, kde se nachází sportoviště. 3. Žalovaná 2) navrhovala rovněž zamítnutí žaloby. Argumentovala obdobně jako žalovaná 1). Ve své obraně navíc poukazovala na skutečnost, že dovolání ve věci sp. zn. 7 C 81/2015 žalobce podal dne 13. 5. 2019, tedy nikoliv před uzavřením kupní smlouvy, jak tvrdí, ale naopak teprve po zápisu změny vlastníka pozemku [číslo] do katastru nemovitostí. V té době již existoval pravomocný částečný rozsudek ze dne 7. 10. 2016 č.j. 7 C 81/2015, kterým bylo žalobě restituentů částečně vyhověno. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí VL [číslo] pro obec a k. ú. [obec] soud zjistil, že žalobkyně byla v průběhu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], orná půda, o výměře 11.053 m2 s právem hospodaření [anonymizována tři slova]. 5. Ze sdělení Městského úřadu v Nymburce, odboru výstavby a územního plánování ze dne [datum] soud zjistil, že Městský úřad v Nymburce v průběhu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 poskytl vyjádření týkající se otázky možného převodu pozemku [číslo] z pohledu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. 6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 10. 2016, č. j. 7 C 81/2015-457 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 20 Co 5/2017-498 soud zjistil, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 soud částečným rozsudkem vyhověl žalobě, kterou se restituenti, jakožto žalobci, domáhali nahrazení projevu vůle, kterým by byl mimo jiné i pozemek [parcelní číslo], pozemek ve zjednodušené evidenci, původ PK v k. ú. [obec] jako náhradní ve smyslu ust. § 11a zákona o půdě převeden žalovanou (nyní žalobkyní) restituentům. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že restituční nárok restituentů je dán a v postupu žalované lze shledat liknavost a svévolnost za stavu, kdy k uspokojení nároku restituentů (respektive jejich právních předchůdců) nedošlo za dobu více než 20 let, ačkoliv nárok byl přímými restituenty uplatněn u příslušného orgánu státu mnohem dříve. Tím byli restituenti do té doby vyloučeni z veřejných nabídek o náhradní pozemky a rozsah vhodných náhradních pozemků podle nabídky žalované byl značně zúžen, jak z kvantitativního, a tak i kvalitativního hlediska. 7. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2018, č. j. 28 Cdo 1799/2018-641 soud zjistil, že dovolání žalované (nyní žalobkyně) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 20 Co 5/2017-498 bylo odmítnuto. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí dovolacího soudu netrpí zjevnou nepřiměřeností v otázce posouzení, zda si žalovaná ve vztahu k restituentům počínala liknavě. Vady rozhodnutí odvolacího soudu neshledal Nejvyšší soud ani v otázce ocenění pozemku. 8. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2018, č. j. 7 C 81/2015-695 (resp [číslo]), ve znění usnesení č.j. 7 C 81/2015-779 ze dne 15. 3. 2019, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. 23 Co 238/2018-760 soud zjistil, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 soud vyhověl žalobě, kterou se restituenti, jakožto žalobci, domáhali nahrazení projevu vůle, kterým by byl mimo jiné pozemek [číslo] jako náhradní ve smyslu ust. § 11a zákona o půdě převeden žalovanou (nyní žalobkyní) restituentům (výrok II.). Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že restituční nárok je dán, cena pozemku [číslo] činí 566.761,55 Kč a v postupu žalované lze shledat liknavost a svévolnost za stavu, kdy k uspokojení nároku restituentů (respektive jejich právních předchůdců) nedošlo za dobu více než 20 let, ačkoliv nárok byl přímými restituenty uplatněn u příslušného orgánu státu mnohem dříve. Tím byli restituenti do té doby vyloučeni z veřejných nabídek o náhradní pozemky a rozsah vhodných náhradních pozemků podle nabídky žalované byl značně zúžen, jak z kvantitativního, a tak i kvalitativního hlediska. Ze strany soudů obou stupňů nebyly shledány žádné zákonné překážky pro vydání pozemku [číslo]. Rozhodnut v tomto výroku nabylo právní moci dne [datum]. 9. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Nymburk soud zjistil, že ke dni [datum] byl evidován v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 11.053 m2 [titul]. [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], a to každý jednou polovinou na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž právní účinky zápisu nastaly ke dni [datum]. 10. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2019, č. j. 28 Cdo 2924/2019-812 a dovolání ze dne [datum] soud zjistil, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání žalované (nyní žalobkyně), které bylo podáno dne [datum], rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. 23 Co 238/2018-760, a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 6. 2018, č. j. 7 C 81/2015-695, zrušil, a to v části týkající se vydání pozemku [číslo]. Dovolací soud uzavřel, že závěry odvolacího soudu o liknavém postupu žalované při uspokojování restitučního nároku nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem. Pokud jde o závěr soudů prvního stupně i soudu odvolacího o vhodnosti předmětného pozemku k převodu, dospěl Nejvyšší sud k závěru o jeho předčasnosti, když soudy obou stupňů se dostatečně nezabývaly otázkou začlenění předmětného pozemku do územně plánovací dokumentace vymezené plochy pro veřejně prospěšné stavby. 11. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Nymburk soud zjistil, že žalovaná 2) je evidována v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 5533 m2, a to na základě kupní smlouvy ze dne 10. 3. 2020, přičemž právní účinky zápisu nastaly ke dni [datum]. 12. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Nymburk soud zjistil, že žalovaná 2) je evidována v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 5520 m2, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž právní účinky zápisu nastaly ke dni [datum]. 13. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2020, č. j. 7 C 81/2015-892 soud zjistil, že soud ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 zamítl žalobu, kterou se restituenti, jakožto žalobci, domáhali nahrazení projevu vůle, kterým byl byly pozemek [číslo] a z něho nově odděl