14 C 4/2021-26 — Okresní soud v Nymburce

Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 26. 9. 2021, ve znění doplnění ze dne 24. 1. 2022, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění a příslušenství vymezeného výše, ve výroku I. tohoto rozsudku. Předmět uplatněného nároku žalobkyně vymezila tak, že žalované, z titulu spotřebitelského úvěru sjednaného cestou elektronických prostředků, vyplatila k 16. 6. 2021 částku 5 000 Kč, úročenou smluvním úrokem 0,1 % denně a dále též navýšenou o poplatek za správu ve výši 1 400 Kč a splatnou k 16. 7. 2021. S tím, že žalovaná, navzdory výzvám k úhradě, poskytnuté plnění k datu sjednané splatnosti neuhradila, v důsledku čehož žalobkyni vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky poskytnuté jistiny, jež byla pro účely soudního řízení vypočtena za období 17. 7. 2021 až 26. 9. 2021, konkrétně částkou 360 Kč. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, zatímco žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a stran uplatněného nároku se nikterak nevyjádřila. V návaznosti na provedené dokazování soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se, s odkazem na své Všeobecné obchodní podmínky a oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne 15. 6. 2021, zavázala žalované, formou převodu na bankovní účet [číslo] vyplatit částku 5 000 Kč, úročenou sazbou 0,1 % z 5 000 Kč denně a navýšenou o poplatek ve výši 1 400 Kč. Takto poskytnuté plnění se žalovaná, dle souběžně vyhotoveného splátkového kalendáře, zavázala splatit do 16. 7. 2021, a to pod sankcí smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky poskytnuté jistiny a za navazujícího smluvního úročení jdoucího až do data zaplacení. Se souborem sjednaných práv a povinností žalobkyně, resp. její zástupce, vyslovila souhlas formou vlastnoručního podpisu, žalovaná pak, po provedení registrace na příslušném webovém rozhraní, formou zaslání fotokopie svých dokladů (občanského a řidičského průkazu) a dále též formou iniciační platby ve výši 1 Kč, jež byla poukázána z výše označeného bankovního účtu. Na tentýž bankovní účet následně žalobkyně, k 16. 6. 2021, vyplatila částku 5 000 Kč, přičemž v souvislosti s touto transakcí jí byl vystaven výdajový doklad. K datu sjednané splatnosti, tj. k 16. 7. 2021, nicméně žalovaná neuhradila ničeho, a neučinila tak ani dodatečně, byť byla k úhradě vyzývána výzvami, jež jí k 2. a k 17. 8. 2021 nejprve adresovala sama žalobkyně a následně též, k 17. 9. 2021, i její právní zástupce. Nárokované plnění bylo žalobkyní, za shora označených podmínek, vyplaceno na základě předchozí žádosti žalované, která v rámci téže žádosti mj. vymezila i své osobní a majetkové poměry a konkretizovala, že je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti, obývá nájemní byt s nájmem 5 700 Kč, na úhradu svých dalších závazků vyplácí 5 000 Kč měsíčně a pracuje ve společnosti [právnická osoba], kde pobírá mzdu ve výši 38 000 Kč měsíčně. Své další výdaje žalovaná vymezila částkou 4 500 Kč na úhradu běžných výdajů, částkou 500 Kč na dopravu a částkou 460 Kč za telefon a internet. Žalovaná také předložila své výplatní pásky za měsíce březen až květen 2021, v nichž bylo evidováno, že se její mzda v předmětném časovém období pohybovala v rozmezí 38 - 43 000 Kč. Na výpisech z běžného bankovního účtu žalované, taktéž dostupných žalobkyni, byl evidován záporný zůstatek, jehož výše v rozmezí března až dubna 2021 nejprve vystoupala na cca - 9 500 Kč, v následujícím měsíci však již setrvala na totožné úrovni. [jméno] žalobkyně si pak majetkové poměry žalované dále ověřila též prostřednictvím výpisu z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, jimiž žalovaná k 15. 6. 2021 neprocházela. Po právní stránce soud soubor shora označených práv a povinností kvalifikoval jako závazek z úvěru, ve smyslu § 2395 o. z., neboť tento zahrnoval zejména povinnost žalobkyně vyplatit úročené finanční plnění, čemuž korespondovala povinnost žalované toto plnění splatit. Vzhledem k postavení účastníků sjednaného úvěru pak tento úvěr vykazuje též znaky úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 15. 6. 2021 (dále z. s. ú.), neboť jej žalobkyně vyplatila v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., zatímco žalovaná vyplacené plnění přijala bez návaznosti na jakoukoli podnikatelskou činnost, jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z. S ohledem na postavení poskytovatele spotřebitelského úvěru, obchodního profesionála, tak žalobkyni, ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vznikla též předsmluvní povinnost s odpovídající odbornou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., posoudit úvěruschopnost žalované, čemuž žalobkyně dostála, když při zjišťování úvěruschopnosti žalované vycházela nejen z údajů sdělených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ale též z výpisů z veřejně dostupných databází a dále též z listin dokládajících majetkové poměry žalované objektivně, bez vazby na jakékoli subjektivní hodnocení. V tomto směru je třeba akcentovat, že s přihlédnutím ke zjištěné výši příjmů bylo splacení úvěrovaného plnění v pohodlné dispozici žalované, která tak mohla jednorázově učinit, aniž by byla ohrožena úhrada jejích dalších závazků či uspokojování základních potřeb. A to bez ohledu na skutečnost, že zůstatek na běžném účtu žalované t. č. vykazoval záporné hodnoty, neboť současně nebylo možné pominout, že při krátkodobém omezení výdajů bylo (byť i jednorázové) splacení zde evidovaného záporného zůstatku v možnostech žalobkyně a nadto též bylo třeba vzít v úvahu, že v měsíci květnu 2021, bezprostředně před poskytnutím úvěrovaného plnění, žalovaná výši záporného zůstatku stabilizovala na hodnotě odpovídající hodnotě z předchozího měsíce. Za daného stavu věci, kdy žalovaná disponovala odpovídajícími příjmy a kdy její hospodaření nevykazovalo setrvale se zhoršující hodnoty, tak žalobkyně disponovala odpovídajícími zárukami o dostatečně úvěruschopnosti žalované, a poskytnutí částky 5 000 Kč lze tudíž hodnotit jako legitimní krok, podložený odpovídajícími doklady. S přihlédnutím k závěrům uvedeným výše proto lze uzavřít, že žalobkyně své povinnosti ze sjednaného závazku splnila. Naopak, žalovaná poskytnuté plnění, navýšené o smluvní úrok a souhrnný poplatek (ve své podstatě taktéž plnění směřující ke zvýšení zisku žalobkyně), k datu sjednané splatnosti nezaplatila, v důsledku čehož se tato k datu následujícímu, tj. k 17. 7. 2021, ve smyslu § 1968 o. z., ocitla v prodlení. V důsledku prodlení na straně žalované tak žalobkyni vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., souběžně jdoucí smluvní úročení a zaplacení smluvní pokuty, ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z., jejíž písemně sjednaná výše respektuje limit zakotvený v § 122 odst. 2 z. s. ú. a v nárokované výši nepřesahuje 50 % poskytnuté jistiny, ve smyslu § 122 odst. 3 z. s. ú. V souhrnu tak soud uplatněný nárok shledal důvodným v celém jeho rozsahu a žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil, aby jej zaplatila. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované výrokem II. tohoto rozsudku uložil povinnost uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť tato byla s uplatněným nárokem v plném rozsahu úspěšná a žalovanou, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému zaplacení nárokovaného plnění. Výše náhrady sestává z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částky odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. 10 C 212/2021, 17 C 58/2020, 7 C 263/2019, 15 C 44/2018). Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů jejího zástupce za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše, ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů soudního řízení činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., dle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.