6 C 9/2022-18 — Okresní soud v Nymburce

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná porušila smluvní přepravní podmínky, když dne [datum] cestovala metrem – linkou B veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní, přičemž při provedení přepravní kontroly se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná byla na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Jelikož žalovaná porušila své povinnosti cestující, tak jí vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. V předmětné věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen („ o. s. ř.“), když žalobkyně se práva účasti na projednání věci vzdala a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, i přes poučení nevyjádřila, a tedy se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že k tomuto postupu soudu nemá žalovaná námitky. 5. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalovaná dne [datum] cestovala metrem – linkou B veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní, aniž by se při provedení cestovní kontroly prokázala platným jízdním dokladem, přičemž jízdné činilo 24 Kč. 7. Žalobkyně je dopravcem ve veřejné drážní a silniční dopravě. Žalovaná cestovala linkou provozovanou žalobkyní. Mezi účastníky řízení tak byla uzavřena smlouva o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“). 8. Žalovaná se při jízdě linkou metra B neprokázala platným jízdním dokladem a je tak dle § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, povinna žalobkyni zaplatit kromě vlastního jízdného ve výši 24 Kč i přirážku k jízdnému dle platného tarifu ve výši 1 500 Kč. 9. Úrok z prodlení z jízdného a přirážky k jízdnému je žalobkyni přiznán v souladu s § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od prvního dne prodlení žalované, tedy od [datum]. 10. Z výše uvedeného vyplývá, že nárok žalobkyně uplatněný v žalobě je důvodný, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), náleží odměna ve výši 200 Kč a dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení; výzvu k plnění se základní skutkovým a právním rozborem; návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty, v sazbě 21 % ve výši 189 Kč, jejíž je zástupce žalobkyně plátcem. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50.000 Kč, a nadto sama žalobkyně nahrazení nákladů v této výši požaduje. 12. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud povinnost žalovanému zaplatit náklady řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.