9 C 186/2021-90 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 54 066,43 Kč, se smluvním úrokem 19,92 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 49 164,19 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), a žalovanou došlo dne 2. 9. 2014 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] na základě které poskytl Původní věřitel žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Vyčerpaná část úvěrového limitu měla být dle uzavřené smlouvy úročena smluvním úrokem 19,92 % ročně, žalovaná se zavázala vyčerpanou úvěrovou částku splácet měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z čerpaných prostředků a hradit Původnímu věřiteli poplatky a služby dle příslušného ceníku. Žalovaná své povinnosti neplnila, a proto Původní věřitel dopisem ze dne 3. 12. 2018 vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky (zesplatnění). Dlužnou částku tvoří jistina úvěrového rámce 49 164,19 Kč, úroky 4 402,24 Kč a poplatky 500 Kč. Uvedená pohledávka Původního věřitele za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 26. 3. 2019, postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že kreditní karta jí byla ze strany Původního věřitele vnucena, v době, kdy jí byla karta poskytnuta, byla žalovaná matka samoživitelka, bez práce a dlouhodobě registrována jako nezaměstnaná na úřadu práce. 3. Soud nařídil ve věci jednání na 29. 3. 2022, přičemž žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila. Žalovaná podáním doručeným soudu dne 22. 3. 2022 sdělila, že je po očkování proti Covid-19 dlouhodobě nemocná, léčí se s těžkým stupněm revmatoidní artritidy, není schopna se lehce pohybovat. Proto žalovaná požádala o odročení jednání na červen nebo červenec 2022, kdy lze předpokládat výrazné zlepšení jejího zdravotního stavu. K žádosti o odročení jednání žalovaná připojila lékařskou zprávu o jejím vyšetření ze dne 24. 11. 2021, a dále potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti z 8. 6. 2021, které bylo vystaveno pro potřebu úřadu práce, v potvrzení nebyl uveden údaj o ukončení pracovní neschopnosti, nebyly v něm vyznačeny lékařem povolené vycházky, přičemž podpis a razítko lékařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo do tiskopisu potvrzení zřejmě naskenováno (vloženo elektronicky ve formě kopie z jiného dokumentu). Dále žalovaná předložila zprávu ošetřující lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], z níž soud zjistil, že žalovaná má diagnostikováno chronické zánětlivé onemocnění, jedná se o trvalou diagnosu a je léčena na odborném pracovišti (revmatologii). Podpis a razítko lékařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo do potvrzení lékařky zřejmě také naskenováno (vloženo elektronicky ve formě kopie z jiného dokumentu). S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin a podobu podpisu a razítka lékařky soud dne 23. 3. 2022 telefonicky kontaktoval ošetřující lékařku žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], která k dotazu soudu uvedla, že žalovaná je v pracovní neschopnosti, nicméně je léčena na revmatologii a [anonymizováno] [příjmení] nezná její aktuální zdravotní stav (žalovaná lékařku žádala o vystavení potvrzení o tom, že trpí chronickým onemocněním, toto potvrzení jí lékařka dne 23. 3. 2022 vystavila) [anonymizováno] [příjmení] dále uvedla, že neví, zda zdravotní stav brání žalované účastnit se jednání u soudu, dle sdělení lékařky by žalovaná zřejmě měla být schopna se k jednání soudu dostavit. Soud je toho názoru, že nelze předpokládat, že by zdravotní stav žalované skutečně od 8. 6. 2021 vylučoval možnost pohybu, že by žalovaná skutečně byla v domácím ošetřování a neměla ani povolené vycházky, a to zejména za situace, kdy dle svých tvrzení pečuje o nezletilé děti jako matka samoživitelka. I dle názoru ošetřující lékařky žalované by zdravotní stav měl žalované umožnit k jednání se dostavit, přičemž žalovanou uváděné zlepšení zdravotního stavu v červnu nebo červenci 2022 nebylo nijak doloženo, jednalo se o pouhý odhad žalované. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná svou žádost o odročení jednání dostatečně neodůvodnila a důvody své žádosti nedoložila, neboť zpráva o vyšetření žalované byla z listopadu 2021, tedy zcela neaktuální, přičemž z ní nebylo možné zjistit, zda je žalovaná schopna se jednání soudu zúčastnit či nikoli, rovněž tak potvrzení o pracovní neschopnosti bylo téměř rok staré; z potvrzení lékařky z 22. 3. 2022 pak nebyly žádné důvody, pro které by žalovaná neměla být schopna se jednání zúčastnit, zjištěny. Soud proto žádosti žalované o odročení jednání nařízeného na 29. 3. 2022 nevyhověl, postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve věci jednal a rozhodl, a to v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] [číslo] ze dne 2. 9. 2014, soud zjistil, že žalovaná za účelem poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem uvedla, že žije v družském poměru, u druhu bydlení zaškrtla políčko„ jiné“ (bez dalšího vysvětlení), je vyučena s maturitou a podniká (služby a spoje, od listopadu 2010), má dvě vyživovací povinnosti (2 děti); žalovaná dále uvedla, že má příjmy ve výši 86 103 Kč čistého měsíčně, splácí jiné úvěry částkou 2 183 Kč měsíčně, nemá leasing ani kontokorentní úvěr a již využívá kreditní kartu s limitem 80 000 Kč. Dle návrhu měla být měsíční splátka úvěru 3,5 % měsíčně z vyčerpané částky, úvěrový limit na kreditní kartě měl činit 50 000 Kč, smluvní úrok 19,92 % ročně pro bezhotovostní platby a 22,56 % ročně pro hotovostní transakce (výběry z bankomatu). Žalovaná měla v souvislosti s poskytnutím kreditní karty hradit poplatky dle ceníku. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem, ze strany žalované byl návrh podepsán dne 2. 9. 2014, téhož dne jej podepsal rovněž Původní věřitel. 5. Z dokladu o převzetí kreditní karty soud zjistil, že žalovaná kreditní kartu převzala dne 5. 9. 2014 na pobočce banky (Původního věřitele), a to včetně příslušného PINu ke kreditní kartě. 6. K osobě žalované a její schopnosti splácet poskytnutý úvěrový rámec pak Původní věřitel zjistil, že k osobě žalované nebyla v registrech (bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) nalezena negativní informace, přičemž Původní věřitel měl dle svého vyjádření postupovat při posouzení žádosti žalované o poskytnutí úvěrového rámce na kreditní kartě v souladu s jejich principy obezřetného úvěrování, kdy Původní věřitel vycházel z výše příjmu [částka] uvedeného žalovanou, přičemž i přesto, že žalovaná měla mít další výdaje (závazky), měla dle Původního věřitele disponovat dostatkem finančních prostředků pro splácení, a proto jí byl limit na kartě ve výši 50 000 Kč schválen a poskytnut. 7. Z oznámení Původního věřitele o zesplatnění karty ze dne 3. 12. 2018 soud zjistil, že k zesplatnění došlo ke dni 1. 12. 2018, celková dlužná částka měla činit 54 066,43 Kč. Uvedená dlužná částka byla vyčíslena Původním věřitelem také v souhrnném výpisu z účtu kreditní karty žalované za období od 8. 9. 2014 do 27. 11. 2018, kdy konečný zůstatek činil - 54 066,43 Kč. Z tohoto výpisu soud dále zjistil, že žalovaná celkem za období od 8. 9. 2014 do 27. 11. 2018 vyčerpala 200 240,02 Kč a uhradila 196 479,38 Kč (neuhrazený rozdíl činí 3 760,64 Kč). 8. Dopisem ze dne 16. 4. 2019 Původní věřitel oznámil žalované postoupení své pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] na žalobkyni. 9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2019. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 2. 9. 2014 poskytl žalované úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, žalovaná byla oprávněna úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, kterou jí za tím účelem Původní věřitel předal dne 5. 9. 2014. Žalovaná byla povinna splácet vyčerpanou částku měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z vyčerpané částky, dále byla povinna platit Původnímu věřiteli smluvní úrok 19,92 % ročně pro bezhotovostní platby a 22,56 % ročně pro hotovostní transakce (výběry z bankomatu) a poplatky dle ceníku. Při posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr Původní věřitel vycházel z prohlášení žalované, podle něhož měla žalovaná žít v družském poměru, forma jejího bydlení nebyla uvedena (bez dalšího vysvětlení žalovaná uvedla bydlení„ jiné“), měla být vyučena s maturitou a podnikat v oblasti služeb a spojů, a to od listopadu 2010. Žalovaná měla mít dvě vyživovací povinnosti, její příjmy měly činit 86 103 Kč čistého měsíčně, měla splácet jiné úvěry částkou 2 183 Kč měsíčně a využívat další kreditní kartu s limitem 80 000 Kč, neměla mít leasing ani kontokorentní úvěr. Totožnost žalované b