9 C 230/2021-56 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], se smluvním úrokem ve výši 12 305,80 Kč, se smluvním úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 179 708,21 Kč od 29. 6. 2021 do [datum] a ve výši 8,25 % ročně z částky 179 708,21 Kč od [datum] do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 179 708,21 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, a zaplacení částky ve výši 30 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou se žalovaným uzavřela dne 10. 10. 2018. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena ve formě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 26. 6. 2014, na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč (žalovanému byl na základě rámcové smlouvy zřízen běžný účet č. [bankovní účet], úvěr 250 000 Kč mu byl na tento účet vyplacen 23. 10. 2018). Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit měsíčními splátkami po 4 860 Kč, splatnými vždy k 13. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru (počínaje dubnem 2020 byla splatnost změněna na 24. den v měsíci); celkem měl žalovaný zaplatit 66 splátek při normální sazbě 8,9 % ročně, resp. jen 64 splátek při bonusové sazbě 7,9 % ročně. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně rovněž uvedla, že před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného – žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, podle nichž žalovaný bydlel ve vlastní nemovitosti, žil s partnerem v registrovaném partnerství, neměl žádnou vyživovací povinnost, měl příjmy z podnikání, které činily dle předloženého daňového přiznání 200 760 Kč, na jiné úvěry nebo půjčky splácel 2 000 Kč měsíčně a měl poskytnutý úvěrový rámec s limitem 78 073 Kč. Žalovaný dále uvedl, že výdaje jeho domácnosti na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně, výdaje na jídlo, léky a dopravu 6 000 Kč měsíčně a příjmy ostatních členů jeho domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně. Žalobkyně uváděné výdaje žalovaného z důvodu interních výpočtů stanovila částkou 3 410 Kč měsíčně, příjmy žalovaného vypočetla na 14 220,50 Kč měsíčně čistého, splátky dalších úvěrových produktů žalovaného měly činit 4 185,33 Kč měsíčně; rozdíl mezi výdaji a příjmy žalovaného tak dle žalobkyně činil 6 895,17 Kč měsíčně. Žalobkyně si rovněž při posuzování úvěruschopnosti žalovaného opatřila úvěrovou zprávu z [anonymizováno] registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z [anonymizováno] registru klientských informací, a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF, nahlížela také do insolvenčního rejstříku. Na základě tohoto posouzení pak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný uhradil splátky úvěru splatné v období od 13. 11. 2018 do 24. 3. 2021, následně nehradil ničeho, a proto žalobkyně úvěr ke dni 29. 6. 2021 zesplatnila a žalovaného o tom téhož dne písemně vyrozuměla. Ke dni zesplatnění tvořila dlužnou částku nesplacená jistina ve výši 179 708,21 Kč a neuhrazený smluvní úrok ve výši 12 305,80 Kč. Dále pak žalobkyně požadovala zaplacení částky 30 Kč, kterou tvořil záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného ve výši 10 Kč a nezaplacené měsíční poplatky za vedení dalších běžných účtů dle ceníku žalobkyně ve výši 20 Kč. 2. Podáním ze dne 7. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně jistiny 2 970 Kč a částky 30 Kč, a dále ohledně části požadovaného příslušenství: zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, z částky 200 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, z částky 200 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení a z částky 200 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, z částky 200 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, z částky 200 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení a z částky 200 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby bylo plnění žalovaného po podání žaloby, kdy žalovaný uhradil dne 23. 10. 2021 částku 2 400 Kč, dne 3. 11. 2021 částku 200 Kč, dne 3. 12. 2021 částku 200 Kč a dne 3. 1. 2022 částku 200 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, k jednání dne 3. 5. 2022 a dne 14. 6. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu předvolání k oběma jednáním byla řádně doručena. 4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř., ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. Žalobkyně vzala žalobu ohledně částky 2 970 Kč, částky 30 Kč, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 2 570 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 2 770 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 2 970 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 370 Kč od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021, z částky 2 570 Kč od 3. 11. 2021 do 2. 12. 2021, z částky 2 770 Kč od 3. 12. 2021 do 2. 1. 2022 a z částky 2 970 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, zpět dříve, než soud začal ve věci jednat, a to z důvodu částečné úhrady provedené žalovaným po podání žaloby (žalovaný zaplatil dne 23. 10. 2021 částku 2 400 Kč a ve dnech dne 3. 11. 2021, 3. 12. 2021 a 3. 1. 2022 vždy částku 200 Kč). Soud proto rozhodl v této části o zastavení řízení (výrok I. rozsudku), kdy souhlas žalovaného s tímto částečným zpětvzetím žaloby nebyl třeba. 6. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 26. 6. 2014, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, včetně obchodních podmínek žalobkyně a ceníků žalobkyně účinných k 1. 4. 2013 a 3. 11. 2020, soud zjistil, že žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet], současně žalovanému poskytla úvěr č. [anonymizováno] ve výši 125 000 Kč, a to na 60 měsíců. Dle ceníku žalobkyně bylo vedení všech dalších běžných účtů (až do celkového počtu deseti účtů) zpoplatněno částkou 10 Kč měsíčně. 7. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 10. 10. 2018, včetně podmínek pro používání úvěru, č. úvěru [anonymizováno], soud zjistil, že byl mezi účastníky uzavřen elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví využívaného žalovaným. Žalobkyně na základě dodatku poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, částka byla vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut na 67 měsíců, přičemž žalovaný se zavázal jej splatit 66 splátkami při normální úrokové sazbě 8,9 % ročně, resp. 64 splátkami při bonusové úrokové sazbě 7,9 % ročně. [ulice] splátka měla činit 4 860 Kč, splátky byly splatné vždy k 13. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Úvěrové splátky měly být hrazeny formou inkasa z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] z 11. 4. 2020 byl změněn den splatnosti splátek z 13. na 24. den v měsíci. 8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly ze strany žalobkyně touto formou poskytnuty v základu shodné informace s tím, co bylo následně uvedeno v dodatku [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč. 9. Z výpisu z běžného úctu žalovaného č. [bankovní účet] za den 23. 10. 2018 soud zjistil, že žalovanému byly na účet připsány prostředky z úvěru ve výši 250 000 Kč, tj. úvěr byl žalovaným vyčerpán dne [datum]. 10. Z přehledu plateb k úvěru č. [anonymizováno] bylo soudem zjištěno, že úroková sazba činila 8,25 % ročně, žalovaný celkem zaplatil 106 920 Kč, což odpovídá rovněž předloženému splátkovému kalendáři – podle něho žalovaný celkem zaplatil 106 920 Kč, úvěr byl zesplatněn po termínu 25. splátky, která měla být zaplacena 24. 6. 2021, a to ke dni 29. 6. 2021. 11. Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 6. 2021 adresovaného žalovanému a označeného jako výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, soud zjistil, že celková dlužná částka měla činit 192 044,01 Kč, dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému 30. 6. 2021. 12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 14. 4. 2021 do 30. 7. 2021 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu činil - 30 Kč. 13. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2017 pak soud zjistil, že žalovaný měl příjmy z podnikání (pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná), dílčí základ daně za rok 2017 činil u žalovaného 200 760 Kč. 14. Z aplikační karty žalovaného dále soud zjistil, že žalovanému byl ze strany žalobkyně poskytnut úvěr (k částečné úhradě úvěrů u jiných subjektů) č. [anonymizováno] dne 25. 6. 2014 ve výši 125 000 Kč, další žádosti žalovaného o úvěr byly ze strany žalobkyně zamítnuty – dne 27. 7. 201