10 C 59/2022-212 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 3. 3. 2022, ve znění doplnění ze dnů 12. 5. 2022, 9. 11. 2022 a 16. 1. 2023, se žalobce a) (dále jen„ žalobkyně“) a žalobce b) (dále jen„ žalobce“) domáhali určení, že ve prospěch jimi vlastněných pozemků vydrželi„ věcné břemeno chůze a jízdy“ vážící sek pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště v [obec] (dále jen„ pozemek [číslo]“), který je od 4. 6. 1998 v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, z nichž každý vlastní jeho ideální 1/2. Žalobce popsaný nárok uplatnil z pozice vlastníka mezujícího pozemku parc. [číslo] zapsaného spolu s dalšími pozemky na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště v [obec] (dále jen„ pozemek [číslo]“, souhrnně též„ pozemky z [list vlastnictví]“). Tyto pozemky žalobce nabyl z titulu darovací smlouvy ze dne 13. 1. 2020, sjednané s [jméno] [celé jméno žalobce], jenž pozemky z [list vlastnictví] vlastnil od 9. 11. 2001, kdy je koupil od společnosti [právnická osoba] Žalobkyně tentýž nárok uplatnila z pozice vlastníka mezujícího pozemku parc. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], vedeného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště v [obec] (dále jen„ pozemek [číslo]“). Tento pozemek žalobkyně nabyla z titulu kupní smlouvy ze dne 13. 6. 2006, sjednané [právnická osoba] s. r. o., jež tento pozemek vlastnila od 24. 11. 1999. Jak žalobci, tak i jejich právní předchůdci, pak právě pozemek [číslo] dlouhodobě a v dobré víře užívali pro přístup k pozemku [číslo] i k pozemku [číslo] by žalovaní či jejich právní předchůdci takto zavedenou praxi jakkoli zpochybňovali, přičemž žalovaní současně, oproti platbám nájemného, pozemek [číslo] pronajímali rodičům žalobců, [jméno] a [jméno] [příjmení] (právnímu předchůdci žalobce), kteří zde od roku 2003 provozovali uhelný sklad. Změna v postoji žalovaných přišla až v lednu roku 2021, kdy žalovaný 1) žalobce vyzval, aby s ním i žalovaným 2) žalobci stran užívání pozemku [číslo] k přístupu na jejich pozemky sjednali nájemní smlouvu, což však žalobci odmítli a žalovaným navrhli, že část pozemku [číslo] sloužící jako přístupová komunikace, buď odkoupí, anebo smění. Takové řešení však žalovaní odmítli, začali blokovat přístup na pozemky žalobců a u nastanuvších incidentů asistovali i policisté. Ani další jednání k mimosoudnímu vyřešení sporu nevedla. V důsledku eskalace sporu se žalovanými tak žalobci ztratili možnost pozemek [číslo] pozemek [číslo] řádně užívat, neboť právě a pouze přes pozemek [číslo] lze t. č. k pozemkům [číslo] [číslo] zajistit přístup k veřejné komunikaci. 2. Po právní stránce žalobci uplatněný nárok nejprve kvalifikovali v režimu tzv. řádného vydržení služebnosti, ve smyslu § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 1091 odst. 2 o. z. Poté, co však byli soudem po prvém jednání, konaném dne 27. 9. 2022, s odkazem na § 118a odst. 1a 3 o. s. ř. vyzváni, aby dotvrdili a doložili titul, jímž měla být jejich tvrzená držba, jakožto držba pravá, ve smyslu § 1090 odst. 1 o. z., založena, tito dodatečně, s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. 4. 2022, žádný takový titul nedoložili a ani nedotvrdili. Z hlediska právního hodnocení uplatněného nároku proto soud, jakožto procesní subjekt výlučně odpovědný za právní kvalifikaci uplatněného nároku, žalobcům při jednání dne 29. 11. 2022 (druhém v pořadí), sdělil, že své povinnosti tvrdit a dokládat rozhodné skutečnosti stran existence titulu tzv. řádného vydržení nedostáli a jimi uplatněný nárok je možné za daného stavu kvalifikovat toliko v režimu tzv. mimořádného vydržení, ve smyslu § 1095 o. z., k jehož naplnění právní úprava existenci doložení a dotvrzení titulu držby nevyžaduje. Toto sdělení vzali žalobci,„ bez připomínek“, na vědomí. 3. Žalovaní se k uplatněnému nároku vyjádřili písemnými podáními ze dnů 12. 4. 2022, 26. 10. 2022, 21. 11. 2022, 15. 12. 2022, 27. 2. 2023, 25. 4. 2023 a dále též opakovaně při celkem čtyřech jednáních. Sdělili, že uplatněný nárok neuznávají, nemají jej za důvodný a odmítají pozemek [číslo] či jeho část žalobcům odprodat. V této souvislosti žalovaní předně namítli, že žalobci, v rozporu s § 80 o. s. ř., vůbec nemají tzv. naléhavý právní zájem na projednání věci, neboť žádný takový netvrdili ani neprokazovali. Z tohoto pohledu nadto žalovaní shledali uplatněný nárok jako šikonozní, resp. jako akt zneužití práva, ve smyslu § 8 o. z. A to s hledem na skutečnost, že dle jejich mínění se žalobci cestou uplatněného nároku toliko pokoušeli zajistit silnější právní titul k užívání pozemku [číslo] i když jim žalovaní, jako vlastníci, dřív v užívání nebránili a pozemek [číslo] jim k přístupu na jejich pozemky užívat umožňovali. Až v lednu 2021 žalovaní začali vyžadovat, aby byla sjednána nájemní smlouva a aby jim žalobci ve smluvně zakotveném režimu začali platit měsíční nájemné v nijak přemrštěné výši. V tomto směru také žalovaní v průběhu roku 2021 komunikovali s tehdejší právní zástupkyní žalobců, JUDr. [příjmení], která jim však později sdělila, že již žalobce nezastupuje, načež byl žalovaný 1) dne 25. 11. 2021 kontaktován stávajícím zástupcem žalobců. Co do povahy užívání pozemku [číslo] žalovaní namítli, že tvrzená držba žalovaných není opřena o žádný nabývací titul, od něhož by mohli odvozovat svou dobrou víru k vydržení služebnosti na pozemku [číslo]. Ačkoli jinak nesporovali, že žalobci i jejich právní předchůdci pozemek [číslo] k přístupu na pozemek [číslo] i pozemek [číslo] užívali. Samo faktické užívání, ač vykonávané od„ nepaměti“, nicméně dle názoru žalovaných předpoklady k vydržení (tzv. řádnému ani tzv. mimořádnému) založit nemohlo, což stran právního hodnocení dokumentovali na rozhodnutích Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 2 Cdon 1178/96, 22 Cdo 2887/2004 a především 22 Cdo 595/2001. Ohledně případného, tzv. mimořádného vydržení služebnosti na pozemku [číslo] také žalovaní dále namítali, že ani jeden ze žalobců nemohl, za podmínek vymezených v § 3066 o. z., tvrzenou držbu vykonávat po zákonem předepsanou dobu 20 let, jelikož tito (žalobce dokonce ani v součtu se svým právním předchůdcem [jméno] [celé jméno žalobce]) předmětné pozemky po uvedenou dobu nevlastnili, přinejmenším ne do ledna 2021, kdy stran užívání pozemku [číslo] ze strany žalobců začala jednání o uzavření nájemní smlouvy. V mezidobí navíc došlo k okolnostem, jež by ve svém důsledku vedly k „ přerušení“ byť i tvrzené držby. (i.) Matka žalobců, [jméno] [příjmení], měla od 26. 2. 2003, z titulu nájemní smlouvy, dodatečně upravované k 5. 4. 2004, 15. 5. 2009 (resp. k 12. 4. 2009) a 20. 1. 2021, od žalovaných část pozemku [číslo] pronajatou a dále jej, z titulu dodatku k nájemní smlouvě ze dne 15. 5. 2009 (resp. k 12. 4. 2009), podnajímala [jméno] [celé jméno žalobce], přímému právnímu předchůdci žalobce. Naposledy jmenovaný si tak musel být vědom skutečnosti, že k užívání pozemku [číslo] nemá žádný právní titul a tento si musel dodatečně opatřovat, sjednáním podnájemní smlouvy. (ii.) Žalobkyně se žalovanými, po předchozích jednáních, sjednala ústní dohodu a za užívání pozemku [číslo] se zavázala platit 500 Kč měsíčně, což následně činila až do konce roku 2020, a obdobně tak činil i žalobce, který žalovaným za užívání pozemku [číslo] od roku 2021 také začal vyplácet dílčí finanční plnění, nedosahující však předjednané výše 1 000 Kč měsíčně, ale zpravidla toliko poloviny. Ve vztahu k tvrzenému vydržení také žalovaní, s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2919/2000, nepovažovali za rozhodné, zda přístup přes pozemek [číslo] je za daných místních poměrů jediný možný. Tím spíše, pokud žalovaní mohli přístup na pozemek [číslo] pozemek [číslo] realizovat přes další mezující pozemky. Konkrétně přes pozemek parc. [číslo] vlastněný t. č. [jméno] [příjmení], a přes pozemek parc. [číslo] který dokonce, než jej taktéž nabyl [jméno] [příjmení], v minulosti vlastnila sestra žalobců, a tito tak dohromady měli po určitou dobu ideální příležitost, jak na pozemek [číslo] pozemky z [list vlastnictví] zajistit přístup bez dotčení práv žalovaných. Ostatně, právě přes pozemek [číslo] byl t. č. realizován přístup do blízké zahrádkářské kolonie, který si zdejší zahrádkáři vyjednali právě s [jméno] [příjmení]. 4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, hodnotil níže uvedené důkazy: 5. [jméno] [celé jméno žalobce], v postavení svědka, potvrdil, že pozemky z [list vlastnictví], aniž by dokázal konkrétně určit, o kolik se jedná parcel, převedl žalobci, svému synovi, asi dva nebo tři roky nazpět (pozn. před výslechem konaným 29. 11. 2022). Před tím na nich, po období, jehož délku si nevybavil, provozoval uhelné sklady a také tam skladoval stroje. Před ním tytéž poze