12 C 164/2023-72 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 55.145,12 Kč s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 49.633,32 Kč od 18. 1. 2023 do 17. 4. 2023, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 49.633,32 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení výši 15 % z částky 55.145,12 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným dne 28. 7. 2022 uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalovaný měl tyto finanční prostředky i s úroky vrátit v dohodnutých splátkách. Žalovaný však uhradil pouze částku 1.993 Kč a dále úvěr nesplácel a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný s tím, že žalovaný zůstal dlužen částku 55.145,12 Kč, z toho na jistině částku 49.633,32 Kč, na smluvních poplatcích částku 633,32 Kč, na smluvním úroku částku 3.378,48 Kč a na smluvní pokutě částku 1.500 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal dle žalobkyně dne 18. 1. 2023 a nic neuhradil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z úvěrové zprávy, žádosti o úvěr, potvrzení o prověření úvěruschopnosti a výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru o žalovaném na základě jím poskytnutých údajů zjistila, že je svobodný, nemá děti, jeho příjem činí 28.000 Kč, má výdaje ve výši 15.000 Kč a z toho výdaje na bydlení ve výši 13.000 Kč. Výši příjmu žalobkyně ověřila výpisem zběžného účtu žalovaného, přičemž bylo zřejmé, že v červenci 2022 mu zaměstnavatel vyplatil pouze částku 16.379 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného ke konci sledového období činil 6 Kč 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 7. 2022 soud zjistil, že prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalobkyně dohodla se žalovaným o poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 50.000 Kč s tím, že tyto žalovaný vrátí i s úroky ve splátkách. 5. Z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní poukázána na běžný účet částka 50.000 Kč dne 28. 7. 2022. 6. Z dopisu žalobkyně ze dne 18. 1. 2023 adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] vyzvala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky do 10 dnů. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslán žalovanému dne 19. 1. 2023. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 2. 2023 a z historie sledování zásilek soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na soudní vymáhání, a to dopisem odeslaný dne 24. 2. 2023. 8. Na základě shora uvedených zjištění má soud prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] finanční prostředky v celkové částce 50.000 Kč, a to bezhotovostně na jeho běžný účet vedený žalobkyní. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit i s úroky ve splátkách, avšak uhradil žalobkyni pouze částku 1.993 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žalovaný při sjednávání úvěrové smlouvy vystupoval jako spotřebitel, když ve smlouvě byl označen mimo jiné rodným číslem. Žalobkyně však poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 50.000 Kč bez toho, že by před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z údajů, které žalobkyně o poměrech žalovaného před uzavřením každé jednotlivé úvěrové smlouvy zjistila, musela přitom získat důvodné pochybnosti o tom, zda je schopen příslušný úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z údaje o bydlení žalovaného v nájmu, aniž by zjistila skutečnou výši nájemného z nájemní smlouvy. Z výpisu z běžného účtu žalovaného sice žalobkyně zjistila výši příjmu za období předcházejících 3 měsíců této úvěrové smlouvy, avšak výši výdajů žalovaného neověřila žádným způsobem. Žalobkyně z výpisu z účtu musela dále naznat, že žalovaný v období předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy nedisponoval žádnou finanční rezervou, ze které by mohl úvěr splácet, ba naopak mu jeho příjem od zaměstnavatele za měsíc předcházející uzavření smlouvy o úhradu jeho výdajů a úhradě splátek úvěru evidentně nepostačoval. Pokud žalobkyně i přesto žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč poskytla, posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 28. 7. 2022 jako absolutně neplatnou. Žalovanému proto soud v souladu s ust. § 2993 o. z. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 48.007 Kč, když žalovaný dosud žalobkyni uhradil pouze 1.993 Kč. Do prodlení se zaplacením této částky se žalovaný ve smyslu ust. § 1968 o. z. dostal teprve následující den po uplynutí lhůty k plnění, kterou dala žalobkyně žalovanému v dopisu ze dne 18. 1. 2023, tedy dne 2. 2. 2023. Soud proto v souladu s ust. § 1970 o. z. žalobkyni přiznal rovněž právo na úhradu úroků z prodlení z přiznané částky, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části předmětu řízení soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když právo na zaplacení smluvních úroků není dáno v případě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. 18. O nákladech řízení bylo dále rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci měi ve věci úspěch jen částečný, přitom úspěšnější ve sporu byla žalobkyně o 74,11 %. Soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil a přiznal žalobkyni právo na náhradu 74,11 % všech jejích účelně vynaložených nákladů, za které soud považuje odměnu za zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast při 1 jednání dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) po 3.340 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 AT), 1 úkon právní služby ve výši 1.670