7 C 23/2023-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, domáhala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 21. 11. 2022 po žalovaném zaplacení částky ve výroku I. rozsudku. Žalovaný byl evidován jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], které bylo v období od 14. 12. 2021 do 12. 3. 2022 vedeno jako provozované bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Sazba příspěvku činila u tohoto vozidla 35 Kč za den, tj. za 89 dní částku 3 115 Kč, dále žalobkyně účtuje náklady na uplatnění nároku 300 Kč a úrok z prodlení. 2. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná postupem dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), proto soud dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne [datum] na adresu pobytu evidovaného v informačním systému základních registrů, uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí, náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. uplynutím úložní doby. K této se nijak nevyjádřil. 3. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný byl jako vlastník vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 dopisem žalobkyně ze dne 9. 5. 2022 vyzýván k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel za období od 14. 12. 2021 do 12. 3. 2022, tj. 89 dní v částce po 35 Kč, a to ve lhůtě 60 dní od doručení výzvy. Tato mu byla odeslána dle poštovního doručovatele dne 9. 5. 2022. Opětovně byl žalovaný k úhradě dlužných částek vyzván ještě upomínkou ze dne 10. 8. 2022 a ze dne 8. 9. 2022, poté mu byla ještě zaslána předžalobní upomínka ze dne 10. 10. 2022, ani poté však dlužné částky neuhradil. 4. Žalobkyně uplatnila žalobu proti žalovanému jako občanovi Slovenské republiky, pravomoc soudu k řešení tohoto sporu s cizím prvkem je tak v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis) dána bydlištěm žalovaného na adrese v záhlaví. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 Nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodný je tak právní řád České republiky. 5. Na základě výše uvedených skutečností a důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba podaná žalobkyní je důvodná v celém rozsahu. V daném případě soud posoudil žalobu dle ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném od 1. 1. 2018 a má za prokázané, že žalovaný byl jako vlastník vozidla v předmětném období pasivně legitimován k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo odpovědnosti z provozu vozidla dle § 4 odst. 1 tohoto zákona ve výši stanovené vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 205/1999 Sb., v § 2 odst. 1 písm. f), tj. 35 Kč denně, celkem tedy 3 115 Kč za požadovaných 89 dní. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, tudíž žádná ze skutečností, jež by jej úhrady této částky zprostila, např. uzavření pojistné smlouvy, tvrzena nebyla. V souladu s § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a posledně uvedené vyhlášky přiznal soud žalobkyni také náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč. Součástí tohoto plnění v celkové částce 3 415 Kč soud stanovil také zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když k prodlení žalované došlo nejdříve den následující po lhůtě stanovené k úhradě ve výzvě z 9. 5. 2022, tj. 60 dní od doručení. Žalovaný byl k úhradě vyzvána v zákonné lhůtě jednoho roku a to výzvou předanou k poštovní přepravě dle doručovatele dne 9. 5. 2022 (pondělí), která se má ve smyslu § 573 zákona č. 89/2021 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za doručenou dne 12. 5. 2022 (čtvrtek) (dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státě, pak patnáctý pracovní den po odeslání). Žalovanému tak lhůta pro úhradu příspěvku marně uplynula dne 11. 7. 2022 a od 12. 7. 2022 je v prodlení, žalobkyní však požadovaný počátek prodlení ve správné výší je ještě pozdější. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud zároveň úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému představované částkou 400 Kč za soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč Celkem částku 1 489 Kč. 7. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná třídenní.