7 C 355/2022-84 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v žalobě doručené soudu dne 29.11.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 821 Kč celkem spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši a úroky specifikovanými v žalobě z částek dle jednotlivých postupných splátek žalovaného, u úroku v maximální částce 128 620 Kč. Uvedla, že žalovanému na základě smlouvy [číslo] ze dne 21. 5. 2019 poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Tento se zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když se ocitl v prodlení s úhradou 29.splátky splatné k 19.12.2021 v délce 65 dnů, došlo k zesplatnění úvěru k 19.12.2021 dle čl. 6 smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný postupně za období 12.6.2019 až 15.10.2021 uhradil celkem 62 798 Kč. Po zesplatnění dále uhradil celkem 20 000 Kč ve splátkách 6x3000Kč a 1x2000 Kč. Dluh sestává mimo částky neuhrazeného zůstatku úvěru v částce 7 663,04 Kč, z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 2 800 Kč a smluvní pokuty sjednané v č.l. 6 smlouvy v částce 3 992 Kč, celkem 14 455 Kč, dále ze smluvní pokuty dle č.l. 6 ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny postupně specifikované a vypočtené do sepisu žaloby v částce 5 366 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě doručené mu dne 12.12.2022 do vlastních rukou nevyjádřil. Při jednání dne 27.1.2023 uvedl, že nedohledal text smlouvy a domnívá se, že již uhradil dostatečnou částku. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. 4. Ze smlouvy uzavřené dne 21.5.2019 mezi oběma účastníky označené jako„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr v částce 30 000 Kč, oproti jeho závazku zaplatit žalobkyni celkem částku 107 184 Kč v 48 splátkách po 2 233 Kč vždy k 13. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen. Dohodnutá úroková sazba dle smlouvy byla 129,7% p.a. 5. Z listiny označené„ hodnocení klienta“ sepsané žalovaným a zprostředkovatelem úvěru byly posledně zmíněnou osobou k analýze bonity žalovaného uvedeny příjmy ve výši 14 722 Kč celkem sestávající z příjmů ze zaměstnání a invalidního důchodu v částkách 8 886 Kč a 5 836 Kč. Z výdajů byly počítány částka 3 410 Kč jako životní minimum klienta, částka 1 000 Kč na bydlení a 50Kč na dopravu, celkem 4 460 Kč. U výdajů nebyla uvedena druhá osoba v domácnosti, ani jiné úvěry, půjčky, výživné či hypotéky. Současně byly doplněny údaje zaměstnavatele [jméno] [příjmení], [IČO]. Současně uvedl, že jeho vzdělání je maturita a bydlí u rodičů. Tzv. volné zdroje (příjmy-výdaje) byly vyhodnoceny na částku 9 262 Kč. Listina byla podepsána žalovaným spolu s doložkou, že poskytl pravdivé a úplné údaje dne 21.5.2019 v 14.07 hod a následně tentýž den v 14.10 hod. doporučen podepsaným zprostředkovatelem k poskytnutí úvěru. 6. Žalobkyní byly doloženy dvě výplatní pásky žalovaného a pracovní smlouva žalovaného ze dne 1.9.2018 u shora uvedeného zaměstnavatele na pozici příprava uzenin pro prodejnu v pracovní době 4 hodiny denně, přičemž příjmy za měsíce 3 a 4/2019 činily 8 900 Kč shodně měsíčně čistého. Dále byla doložena kopie jeho občanského průkazu, potvrzení České správy sociálního zabezpečení a ústřižek poštovní poukázky o výplatě invalidního důchodu v částce 5 815 Kč dne 7.5.2019. Dále bylo doloženo tzv. společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu, kde žalovaný [celé jméno žalovaného] téhož dne souhlasil s vyplacením poskytnutého úvěru na účet č. [bankovní účet] na jméno [jméno] [příjmení], jakož i inkasa splátek z tohoto účtu, k čemuž byl doložen výpis tohoto účtu za období 1.4.- 30.4.2019, ze kterého je patrný toliko počáteční zůstatek - 67,54 Kč a konečný - 23,20 Kč, když z účtu v tomto období odešlo - 43 678 Kč. Ke dni 21.5.2019 čase 17:40:32hod. žalovaný neprocházel registrem [příjmení]. V nebankovním registru klientských informací (NRKI) k tomuto dni v čase 13:09:44 mu bylo přiděleno skóre 25 které je v kategorii nový klient, není v databázi NRKI/BRKI. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč byla zaslána na účet č. [bankovní účet] dne 22.5.2019. 8. Žalobkyně doložila další důkazy týkající se zesplatnění úvěru, výzev směřujících žalovanému a vyjádření k úročení pohledávky znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení], z nichž soud pro nadbytečnost žádné skutečnosti nezjišťoval a tyto důkazy neprovedl. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně jiné důkazy nedoložila. 9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 21.5.2019. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla žalobkyní podána po právu. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut a úroku z prodlení ze smlouvy o úvěru sjednané mezi účastníky dne 12.7.2019. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. 17. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. n