8 C 115/2023-17 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím. žalobu odůvodnila tím, že dne 3.8.2010 bylo žalované poskytnuto 18 000 Kč na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16.9.2010 uzavřené se [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ původní věřitel“). Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy ze dne 15.12.2010. Žalobkyně požaduje pouze vrácení jistiny 15 000 Kč po započtení částečné úhrady ze strany žalované. Výzvou ze dne 27.9.2022 vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávky do 22.10.2022. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že ve věci byla vedena již exekuce, která byla usnesením č.j. [číslo jednací] zastavena. 3. Z listiny označené jako„ Smlouva o půjčce [číslo]“ soud zjistil, že tato byla podepsána žalovanou a původním věřitelem dne 16.9.2010. Jejím obsahem je ujednání o poskytnutí půjčky ve výši 18 000 Kč a závazek žalované zaplatit 30 228 Kč v 12 měsíčních splátkách po 2 519 Kč. 4. Z Výdajového pokladního dokladu č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalované bylo vyplaceno 18 000 Kč v hotovosti dne 16.9.2010. 5. Z listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně přílohy [číslo] soud zjistil, že tato byla podepsána dne 15.12.2010 původním věřitelem a žalobkyní. Jejím obsahem je ujednání mezi stranami o postoupení pohledávek, mimo jiné i pohledávky za žalovanou. 6. Z výzvy ze dne 27.9.2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení pohledávky do 22.10.2022. 7. Z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] 7, ze dne 20.4.2019, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že exekuce vedená na základě rozhodčího nálezu č.j. R/419/2011 vydaného rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení] dne 31.10.2011 byla co do zbytku vymáhané pohledávky a zbytku nákladů exekuce zastavena na žádost oprávněné. <i>8. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení).</i> <i>9. Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).</i> 10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 12. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2 citovaného ustanovení). 13. Na základě zjištěného skutkového stavu ve světle shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, přičemž žalované bylo poskytnuto 18 000 Kč. Ze strany žalované nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by kromě žalobkyní tvrzené částečné úhrady ve výši 3 000 Kč, cokoliv zaplatila. Pohledávky byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně má tak právo na zaplacení minimálně dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná je v prodlení s placením pohledávky od 23.10.2022 dle předžalobní výzvy. Žalobkyně má tedy ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., rovněž právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. K obraně žalované soud konstatuje, že samotná skutečnost, že byla zastavena exekuce ohledně uvedené pohledávky, není důvodem, proč považovat vymáhanou pohledávku za neoprávněnou. Soud se v tomto ohledu však zabýval tím, zda není dán nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. Z usnesení soudního exekutora vyplývá, že exekuce byla zastavena na návrh oprávněné z důvodu neplatné rozhodčí doložky. Za této situace soud nedospěl k závěru, že by projednání, resp. rozhodnutí ve věci bránila tato překážka, neboť nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014). 15. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.