8 C 140/2016-311 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 5. 2016 domáhala po žalované zaplacení částky 995 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do zaplacení, z částky 514 180 Kč od [datum] do zaplacení, a z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení. Podáním ze dne 23. 8. 2016 žalobkyně žalobu rozšířila o zaplacení částky 109 620 Kč, rozšíření žaloby bylo soudem připuštěno (usnesení ze dne 22. 9. 2016, č. j. 8 C 140/2016-58, právní moc dne 3. 10. 2016). Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 1 105 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do zaplacení, z částky 514 180 Kč od 8. 5. 2015 do zaplacení, a z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení s tím, že žalobkyně, jako zhotovitel, uzavřela dne 10. 12. 2012 se žalovanou, jako objednatelem, smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla realizace stavby nazvané: [anonymizováno 10 slov], za celkovou cenu 20 000 000 Kč bez DPH. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy o dílo provedla stavbu a žalovaná dílo dne 29. 4. 2013 převzala, o čemž byl sepsán předávací protokol. Žalobkyně vyúčtovala plnění poskytnuté dle smlouvy o dílo v souladu s [číslo listu] [číslo] smlouvy, a to vystavením následujících faktur: faktura [číslo] splatná 4. 3. 2013 na částku 461 447 Kč, faktura [číslo] splatná dne 4. 4. 2013 na částku 7 182 364 Kč, faktura [číslo] splatná dne 1. 5. 2013 na částku 4 160 532 Kč, faktura [číslo] splatná dne 2. 6. 2013 na částku 5 111 413 Kč a faktura [číslo] splatná 29. 6. 2013 na částku 3 084 244 Kč Celkem tak bylo za dílo fakturováno 20 000 000 Kč. Splatnost poslední faktury [číslo] byla navázána v rozsahu 2 000 000 Kč na řádné předání a převzetí díla, k čemuž došlo na podkladě uvedeného předávajícího protokolu. Žalovaná uhradila řádně cenu díla vyjma té jeho části, která byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 3 084 244 Kč – na tuto fakturu žalovaná uhradila pouze částku 1 824 244 Kč, ve zbývajícím rozsahu, tj. částku 1 260 000 Kč nezaplatila. Žalovaná se tak ke dni 30. 6. 2013 dostala do prodlení s úhradou doplatku ceny díla ve výši 1 260 000 Kč. Dle čl. 12 smlouvy o dílo byla žalovaná pro případ prodlení s úhradou ceny díla nebo její části povinna hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, tedy žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu za období od 4. 3. 2014 do 16. 5. 2016, tj. za 805 dnů trvání prodlení, ve výši 1 014 300 Kč. Přiznáním uvedené smluvní pokuty se za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014 již meritorně zabýval Okresní soud v Nymburce v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 30/2015, přičemž tuto smluvní pokutu za uvedené období shledal oprávněnou a žalobkyni ji přiznal. Žalobkyně pohledávku na smluvní pokutu částečně započetla proti pohledávce žalované na zaplacení částky 18 800 Kč za poskytnutí ubytování pracovníků žalobkyně po dobu provádění uvedeného díla – žalobkyně o tuto částku snížila požadovanou smluvní pokutu na 995 500 Kč. Žalovaná dlužnou část ceny díla ve výši 1 260 000 Kč uhradila dne 12. 8. 2016, za období od 17. 5. 2016 do 12. 8. 2016, tj. za 87 dnů pak smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 1 260 000 Kč činila 109 620 Kč, celkem tedy žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty za období od 4. 3. 2014 do 12. 8. 2016 ve výši 1 105 120 Kč. Žalovaná byla k úhradě smluvní pokuty za období od 4. 3. 2014 do 30. 4. 2015 ve výši 532 980 Kč vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 4. 5. 2015, zaplatit měla ve lhůtě 3 dnů, k úhradě smluvní pokuty za období od 1. 5. 2015 do 27. 4. 2016 ve výši 456 120 Kč byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 27. 4. 2016, splatnost byla stanovena v délce 7 dnů. Žalovaná smluvní pokutu ve výši 1 105 120 Kč ani přes upomínky neuhradila, navíc pak žalovaná nezaplatila ani smluvní pokuty za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014 v rozsahu 309 960 Kč, která jí byla uložena k zaplacení v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 30/2015. S ohledem na prodlení žalované s úhradou smluvní pokuty pak žalobkyně požadovala z jednotlivých dlužných částek rovněž zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že dílo zhotovené žalobkyní na základě smlouvy o dílo v době předání vykazovalo vady, které bránily jeho řádnému užívání, přičemž tyto vady díla žalobkyně žalované zamlčela, a jen proto došlo k převzetí díla žalovanou. Žalobkyně tedy uvedla žalovanou v omyl, a proto jí nevznikl nárok na zaplacení ceny díla. Žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení s úhradou ceny díla a žalobkyni proto ani nemohl vzniknout nárok na zaplacení požadované smluvní pokuty. Žalovaná navíc vyúčtovala žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s dokončením a předáním díla, neboť dílo mělo být dokončeno a předáno 18. 3. 2013, ve skutečnosti ale došlo k jeho dokončení a předání až dne 29. 4. 2013 Smluvní pokutu za prodlení v délce 42 dnů pak žalovaná započetla proti faktuře vystavené žalobkyní [číslo]; nárok na zaplacení částky, z níž žalobkyně žalovanou smluvní pokutu vypočetla, tak žalobkyni vůbec nevzniknul. Dále žalovaná uvedla, že u žalobkyně uplatnila vady existující v době předání díla, a to vady komunikačního systému [anonymizována dvě slova] (při převzetí díla žalobkyně na tyto vady žalovanou neupozornila a systém předvedla jen v nouzovém dočasném režimu). Žalovaná vady komunikačního systému reklamovala dne 1. 11. 2013, výzvy pak opakovala, přičemž podstatou vady byla omezenost oprávnění využívat systém z důvodu vložení softwarové překážky, která po určité době systém odpojuje z provozu. Uvedená vada je dle žalované vadou ohrožující život a zdraví osob, tedy šlo o vadu, která byla důvodem pro nepřevzetí díla žalovanou dle bodu 9.6 smlouvy o dílo. Pro případ, že by byla žalobkyní uplatněná smluvní pokuta shledána důvodnou, navrhla žalovaná moderaci její výše soudem. 3. Následně žalovaná uplatnila v rámci procesní obrany vůči žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty za pozdní odstranění vad díla, které byly reklamovány, a to konkrétně za vady komunikačního systému [anonymizována dvě slova]. Vadu komunikačního systému žalovaná poprvé uplatnila u žalobkyně dne 17. 10. 2013 (systém přestal fungovat) - žalobkyně chtěla vadu odstranit, avšak neuspěla, a proto systém musel být provozován v nouzovém režimu. Dne 4. 11. 2013 žalobkyně uvedla v reakci na uplatněnou reklamaci, že vada je způsobena blokací systému třetí osobou. Žalovaná vadu reklamovala opakovaně dopisy z 31. 8. 2015, 24. 3. 2016; vady žalobkyně uznala dopisem ze dne 31. 3. 2016, avšak odmítla je odstranit, resp. odkázala žalovanou na subdodavatele. Vady díla tak dle žalované žalobkyně neodstranila ve lhůtě dle bodu [číslo] smlouvy o dílo, a proto žalovaná vyúčtovala žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s odstraněním vady díla ve výši 10 000 Kč denně, a to celkem za 123 dnů prodlení v období od 9. 4. 2016 do 9. 8. 2016 ve výši 1 230 000 Kč (vyúčtování pokuty žalovaná provedla dne 9. 8. 2016 fakturou [číslo] [rok]). Žalovaná následně započetla svoji pohledávku za žalobkyní ve výši 1 230 000 Kč vůči pohledávce žalobkyně ve výši 1 105 120 Kč, a to při jednání soudu dne 25. 4. 2017. K bližší specifikaci vady komunikačního systému žalovaná doplnila, že zařízení je blokováno a každých 5 dnů se vypne, tato vada se vyskytuje od počátku provozování komunikačního systému; dále dochází k chybovým hláškám„ Error 401“, v pokojích [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [číslo] zařízení zcela nefunguje, na pokojích [číslo] zařízení sice funguje, ale nelze jej vypnout (stále vydává akustický signál a svítí světlo u pokoje, k vypnutí je třeba vypnout a následně zapnout jistič napájení silové elektřiny). Žalovaná dále uvedla, že nebyla povinna nechat si reklamovanou vadu komunikačního systému odstranit třetí osobou, žalobkyně se odpovědnosti za vadu díla nemůže zprostit tím, že odmítne vadu odstranit. Navíc o povinnosti žalobkyně odstranit uvedenou vadu, resp. o její odpovědnosti za tuto vadu, bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kladně. Žalovaná pak smluvní pokutu nepožaduje za celé období prodlení žalobkyně s odstraněním vady díla, ale jen za dobu 4 měsíců. Žalovanou uplatněná smluvní pokuta pak není nepřiměřená, účastníky byla odsouhlasena, přičemž je nižší v roční výši než smluvní pokuta za doplacení zádržného, kterou požaduje v řízení žalobkyně. Důvod pro moderaci výše smluvní pokuty proto není dle žalované dán. Nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s odstraněním vady komunikačního systému není v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, neboť je třeba přihlížet k okolnostem, které byly dány při porušení povinnosti, a které se objevily až později. Navíc žalobkyně ani na základě pravomocného rozhodnutí ohledně vady díla ničeho žalované neuhradila a je tak zřejmé, že žalobkyně se své povinnosti i nadále vyhýbá, přitom by však každý měl odpovídat za plnění svých povinností. Dle žalované proto nelze připustit, aby se žalobkyně zpro