8 C 202/2023-34 — Okresní soud v Nymburce

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 30 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce dne 16.8.2021 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované 30 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky do 31.10.2021. Svůj závazek však ani přes výzvu žalobce nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Na základě listinných důkazů soud zjistil, že dne 16.8.2021 podepsali účastníci listinu označenou jako„ Smlouva o zápůjčce finančních prostředků“, jejímž obsahem je závazek žalobce poskytnout 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a závazek žalované peněžní prostředky vrátit do 31.10.2021 (smlouva o zápůjčce). Dne 16.8.2021 bylo na účet č. [bankovní účet] zasláno 30 000 Kč (potvrzení o provedení transakce). Dopisem ze dne 7.6.2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (výzva k úhradě, podací lístek). Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na základě skutečností zjištěných z doložených listin ve světle shora citovaného ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z., když žalobce žalované zaslal 30 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zápůjčku vrátit do 31.10.2021. V řízení pak nevyplynulo, žalovaná to ani netvrdila, že by cokoliv z poskytnutých prostředků vrátila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, tedy i co do požadovaného příslušenství dle § 1970 o.z., když žalovaná byla od 1.11.2021 v prodlení se zaplacením dluhu. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 546,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 650 Kč ve výši 1 396,50 Kč.