9 C 223/2022-73 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 230 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 2. 2021 do zaplacení s tím, že mezi účastníky byla dne 17. 1. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový limit 30 000 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal 34 000 Kč, splatil 10 770 Kč, dlužná částka tak činí na jistině úvěru 23 230 Kč, přičemž žalovaný tuto částku žalobkyni neuhradil ani poté, kdy mu byla výzva ze dne 2. 2. 2021, odeslaná dne 4. 2. 2021. Naposledy byl žalovaný k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2021, ani poté ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] ze dne 17. 1. 2020, včetně příloh (informace o spotřebitelském úvěru, informace o zpracování osobních údajů a pojištění splácení úvěru, pojistné podmínky, sazebník) a dokladu o uzavření smlouvy elektronickou cestou, soud zjistil, že se žalobkyně smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit 30 000 Kč, žalovaný měl smlouvu podepsat kódem [číslo] dne 16. 1. 2020, žalobkyně pak digitálně dne 17. 1. 2020. Totožnost žalovaného měla být žalobkyni prokázána jeho občanským průkazem a řidičským průkazem. 4. Z přehledu čerpání a splácení ke smlouvě č. 50212195 na jméno žalovaného, včetně výpisu z úvěrového účtu, soud zjistil, že žalovaný čerpal částku 30 000 Kč dne 20. 1. 2020 a částku 4 000 Kč dne 13. 7. 2020. Uvedené čerpání pak bylo rovněž zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalobkyně – čerpáno bylo na účet č. [bankovní účet], částka 30 000 Kč odepsána z účtu žalobkyně 17. 1. 2020, částka 4 000 Kč pak z účtu odepsána 10. 7. 2020. 5. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 2. 12. 2019 do 31. 12. 2019 bylo soudem zjištěno, že zůstatek na účtu žalovaného k 31. 12. 2019 činil 42,90 Kč. 6. Ze sdělení banky ze dne 21. 3. 2023, včetně výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 3. 1. 2020 do 31. 1. 2020, a dále za období od 7. 7. 2020 do 31. 7. 2020 soud zjistil, že se skutečně jednalo o bankovní účet žalovaného, který byl již zrušen. Částka 30 000 Kč z účtu žalobkyně byla připsána na účet žalovaného dne 20. 1. 2020 a částka 4 000 Kč rovněž z účtu žalobkyně byla připsána na účet žalovaného dne 13. 7. 2020; obě platby byly zaslány pod variabilním symbolem [číslo]. 7. Z odstoupení žalobkyně od smlouvy ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně měla odstoupit od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného, kdy dluh měl činit 33 817,26 Kč (žalovaný byl o zaplacení upomínán dopisy žalobkyně ze dne 1. 10. 2020 a 1. 11. 2020). Žalovaný byl vyzván k zaplacení s tím, že odstoupení mělo nabýt účinnosti dnem jeho doručením, k témuž dni měl být celý dluh splatný. Dle příslušného poštovního podacího archu byla výzva k úhradě odeslána žalovanému na adresu dle smlouvy dne 4. 2. 2021. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy o úvěru částku 30 000 Kč dne 20. 1. 2020 a částku 4 000 Kč dne [datum]. K zaplacení dlužné částky vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 2. 2. 2021, odeslaným 4. 2. 2021. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 10 770 Kč. 9. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 17. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru. V daném případě ze žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný znění předložené smlouvy skutečně odsouhlasil, tedy že by projevil vůli uzavřít se žalobkyní smlouvu uvedeného znění, a to za využití prostředků komunikace na dálku (žalobkyně nijak nedoložila, že žalovaný skutečně se zněním předložené smlouvy vyjádřil souhlas, tedy projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán). 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. V daném případě byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta částka 34 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni vrátil částku 10 770 Kč. Ačkoli nebylo prokázáno, že by skutečně došlo mezi účastníky k uzavření předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy žalobkyně ve věci neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní týkající se uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným (žalobkyně si tohoto byla sama vědoma, podanou žalobou se domáhala pouze zaplacení dlužné jistiny úvěru), bylo však prokázáno vyplacení částky 34 000 Kč ze strany žalobkyně na účet žalovaného. Soud proto po provedeném dokazování posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně zaslala žalovanému částku 34 000 Kč (v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, která měla být účastníky uzavřena za využití prostředků komunikace na dálku) a žalovaný uvedené prostředky, které mu byly zaslány bez právního důvodu, žalobkyni vrátil pouze částečně, neboť uhradil jen 10 770 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, případné bezdůvodné obohacení, kterého se mu dle provedeného dokazování dostalo, žádným způsobem nevysvětlil, resp. netvrdil, že by se na jeho straně nejednalo o bezdůvodné obohacení, a že byl oprávněn si zbývající částku ve výši 23 230 Kč ponechat. S ohledem na shora uvedené tak soud podané žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 230 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 16. 2. 2021 (žalovanému byla dne 4. 2. 2021 odeslána výzva žalobkyně k zaplacení dlužné částky, přičemž tato výzva se považuje dle § 573 o. z. za doručenou třetím dnem, tj. 8. 2. 2021 – pondělí; žalovaný tak byl povinen dlužnou částku jakožto bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni v den následující po doručení, tj. 9. 2. 2021, což neučinil a od 10. 2. 2021 je v prodlení; žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve správné výši až od 16. 2. 2021, a proto až od tohoto dne byl zákonný úrok z prodlení žalovanému uložen k zaplacení) do zaplacení (povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výši úroků stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jakožto ve věci plně úspěšné, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 614 Kč, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč a soudní poplatek 1 162 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b a. t., neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč (obdobný návrh byl žalobkyní podán například ve věci vedené Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 10 C 365/2022, sp. zn. 8 C 277/2022, sp. zn. 8 C 173/2023). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 15. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.